Když žena uviděla, koho tentokrát přinesl domů její manžel, smála se tak hlasitě, že tři koťata, která přiběhla na rámus, se schovala za její nohy.

Když Marie zahlédla, koho tentokrát přivedl její muž, smála se tak silně, až tři koťata, která přiběhla za jejími nohama, se polekaně schovala za její lýtka. Kočka, která spatřila svá mláďata, muži okamžitě vyklouzla z náruče a začala je s láskou olizovat

Řidič malého dodávkového vozu, který denně rozvážel nejrůznější zakázky po okolí Prahy, dostal jako každé ráno seznam adres a úkolů. Za městem, někde za Hostivaří, byla kompaktní základna s desítkou podobných dodávek: zde parkovali auta, odpočívali, jedli v malém bufetu a systémem otisků zaznamenávali příchod i odchod.

Posadil se za volant, nastartoval motor. Starý Citroën opět hlučil, třásl se a pobublával. V době obědové pauzy vypnul motor a chystal se odejít ke stolu, když jeho pozornost zaujal zvláštní zvuk přicházející zpod kapoty.

Znělo to jako neustálé pískání řemenu nebo něco, co drhne o ventilátor přitom motor byl vypnutý. S povzdechem mrkl na ostatní řidiče, kteří už spokojení seděli u jídla, a rozhodl se to prověřit. Zvedl kapotu a málem se mu zastavilo srdce. Na krytu ventilátoru, hned vedle mřížky chladiče, sedělo malinké černé koťátko, zapatlané od oleje, jemně naříkalo.

Jakoby mu ochabla celá těla, opřel se o vůz a na okamžik si představil, co by se stalo, kdyby ten drobeček vlezl do pohyblivých částí. Sklidil se, opatrně koťátko zvedl, zaklapl kapotu a usedl zpět do kabiny.

Doma na něj čekala bouřlivá scéna:

Luboši, nemehlo! Ty vážně auto před jízdou nekontroluješ? Co kdybys to koťátko přejel? Jestli tohle zopakuješ, domů se nevracej! Rozumíš?!

Muž rozpačitě krčil rameny, zatímco koťátko spokojeně přede v Mariině náručí a vzápětí bylo odvlečeno do koupelny. Ozývaly se tam něžné šepoty a polibky.

Luboš si těžce povzdechl. Snažil se vybavit, kdy naposled slyšel takové něžnosti adresované jemu. Bez úspěchu. Vydal se zpátky do práce.

Druhého dne, už poučený, otevřel kapotu čistá. Poklekl, aby zkouknul prostor pod podvozkem. A tam

Tam sedělo rezavobílé koťátko! Jakmile se řidič přiblížil, mládě radostně zamňoukalo a běželo k němu. Luboš jej pozvedl a rozhlížel se, odkud se tu vzalo a co teď. Měl na paměti Mariina slova a zamířil s nálezem domů.

Tentokrát ho Marie neseřvala. Naopak, pohledem plným obdivu prohlásila:

Ty jsi snad poprvé v životě udělal něco rozumného.

Šikovný! řekla s úsměvem a odnesla druhé koťátko do koupelny. Za ní tam pelášilo i první.

Ten den mu šlo vše od ruky. Byl spokojený, sebejistý. Večer rodina večeřela už ve čtyřech. Dvě koťata seděla Marii na klíně, škrábala ji a dováděla, a ona se smála tak zvonivě a skutečně, že Luboš si připomněl, proč ji kdysi miloval.

Ráno opět opatrně nakoukl pod auto.

Jezismarja! vydechl.

Tam bylo třetí koťátko šedivé s bílými fleky. Luboš třetího nalezence opatrně přenesl domů.

Večer ho Marie vytáhla k vědmě, paní Zdeně, která, když ho prohlédla, vyřkla diagnózu: dva sváry, tři kletby a jeden uřknutí. Měsíc práce a deset tisíc korun.

Následující ráno už se Luboš bál k autu přiblížit. Dlouho venku kouřil, sbíral odvahu, nakonec přece nakoukl. Zpod vozu na něj hleděla dospělá šedá kočka, zřejmá matka tří koťátek s povislými bradavkami.

Co jsem zase provedl? povzdechl si Luboš, otevřel dveře kabiny. Kočka zamňoukala a obratně vlezla dovnitř.

Když domů přinesl už dospělou kočku, Marie se smála tak dlouho a nakažlivě, až tři koťata, která přiběhla za jejími nohama, se polekaně schovala za ni. Kočka spatřila svá mláďata, vyklouzla a začala je hned olizovat.

Luboš sledoval scenérii v úžasu, jako by byl svědkem zázraku.

Co to předvádí? obrátil se na Marii zmateně.

Ty naivko! rozesmála se Marie. To ti ještě nedošlo? Přesně věděla, kam své děti poslat a přitom se sama postarala.

Marie pohladila kočku po boku a zakroutila hlavou.

Za celý život jsem nezažila podobnou taktiku. To chce speciální kočičí inteligenci.

Na konci týdne mu Marie oznámila, že jede na ryby. Lubošovi na vteřinu povzbudil bradu údiv, oči vykulil.

Jasně, jeď, řekla rozhodně. Já zvu kamarádky. Takže se nám tu nepleteš. Platí?

No rozumím, odvětil Luboš, nejistý, zda se má radovat, nebo být zatrpklý. Ale jeho názor tu nikoho nezajímá.

Před odchodem Marie Luboše políbila.

Vždycky jsem věděla, že jsi úžasný.

Vyšel na zápraží a rozhlédl se.

Bože, tady je nádherně! zašeptal si. Jak to, že si toho dřív nevšiml?

Ptáci zpívali ve větvích i uvnitř něj.

Mezitím kamarádky dorazily, každá s lahví a talířkem. Když všechny posedaly, v centru stolu královala velká šedá kočka-mama. Ženy rozlily Bohemku, zvedly skleničky:

Na chytrou paní domu, která dokázala zařídit i děti, i svůj život!

Pak už nikdo nevěděl, za co další přípitek. Kočka se roztáhla na ubrusu, přivírala spokojeně oči. Věděla, že tu je milovaná, že našla domov.

Na pohovce pokojně spala tři koťátka, přitisknutá k sobě, tiše oddechovala.

A tím chci říct jedno:

Zdraví rozumným ženám a jejich mužům, kteří mají to štěstí žít vedle nich.

A to přeji i vám všemA když noc pomalu padala na dům, kde bylo plno smíchu, tu a tam se ozvalo tiché předení a někde mezi lahvemi vína a kruhem přátel stála Marie, která v jednu chvíli, za oknem, zachytila Lubošovu postavu. Neslyšně mu pokynula, a když se jejich oči setkaly, v ten malý, nenápadný okamžik, Luboš pochopil, že domov není jen místo je to lidé, kočky a vděčnost za každé překvapení.

Cinknutí skleniček se rozplynulo v tichu, a Marie se smála s pohledem, ve kterém bylo vše: minulost, přítomnost i budoucnost, co spolu teprve vytvoří.

Za oknem, v záři lampy, stočil starý řidič hlavu k hvězdám. Svět byl najednou prostý a přesto plný nečekaných darů.

A tak tu noc, kdy už bylo po všem, mu Luboš poprvé odpověděl kočkám vlastním pohledem: Mňau. A ony to pochopily.

Rate article
Add a comment