Když si Věra přišla do školky vyzvednout syna, vrhl se jí kolem krku a vášnivě jí začal šeptat do ucha:

Dobré zprávy

Když jsem přišel vyzvednout syna Filípka ze školky, vrhl se mi kolem krku a horlivě mi šeptal do ucha:
Tati, tati, pojďme si domů vzít babičku od Honzíka!
Koho? Jakou babičku? O čem to mluvíš? nechápal jsem. Rychle se obleč, mamka nás už čeká v autě.
No támhletu babičku! Filip ukazoval prstem na starší paní, která vedla pomalu nějakého kluka ke dveřím šatny. Honzíkova babička! Už jsem ti to říkal!
Neříkej hlouposti. To je cizí babička.
No a co? zatáhl mě za bundu. Prosím tě, popros ji, ať je taky moje babička. Prosím!
Vždyť máš svoje babičky, a dokonce dvě. Proč bychom potřebovali ještě další? Oblíkej si kalhoty.
Ale tati… Filip udělal smutný obličej a začal si natahovat tepláky. Moje babičky jsou jaksi špatné babičky. Honzíkova je správná opravdová.
Proč myslíš, že tvoje babičky nejsou opravdové? pokusil jsem se pousmát. Jsou přece úplně opravdové! Vždyť nás s mamkou vychovaly, ne? Ne Honzíkova babička.
No a co, že vás vychovaly? syn na mě žalostně koukal. Ale babičkami se pořádně nikdy nestaly.
Jak to, že ne? Vždyť jsi náš syn takže naše maminky jsou automaticky tvoje babičky!
Ale já nechci, aby byly automaticky! Já bych chtěl, aby byly opravdové, nedal se Filip.
A co to znamená, být opravdová babička?
Jako Honzíkova.
A čím se Honzíkova babička liší od tvých? Nějak ti, Filipe, nerozumím.
Honzíkova babička dovoluje, aby ji nahlas volal babičko, začal vysvětlovat syn. Ale jedna moje babička chce, abych jí říkal jenom Jiřina, a druhá mi nadává, když na ni na hřišti volám babičko.
Jak nadává?
Prostě. Říká: Jaká já jsem babička! Jsem ještě mladá, nezesměšňuj mě před sousedy.
To přece neříká moje máma, že ne?
Říká.
A ještě mi jednou řekla, že tě vlastně pořád hlídá kvůli tobě, a že ji jen využíváš, abys měl klid od dítěte. Kdežto Honzíkova babička říká, že Honzík je to nejlepší, co ji v životě potkalo. Taky bych chtěl být někde nejlepší.
To snad moje máma takhle neříkala rozpačitě jsem se podíval na Filípka a už ne tak přísně dodal: Oblékej se, ať maminka nečeká. A ta druhá babička, Jiřina, ta taky nadává, když jí říkáš babičko?
Nenadává, zavrtěl hlavou Filip. Jen nikdy neodpoví, když ji tak zavolám. Ale když na ni zavolám Jiřino, to mě pochválí. A ještě, tati, proč moje babičky neumí vařit správné jídlo?
Cože? nechápavě jsem na něj zíral. Jak to myslíš? Vždyť když tě hlídají, dávají ti přece to nejlepší! Sám jsem viděl, jak se u nich máš dobře.
Ale ne syn se zašklebil. Párečky, tlačenka, těstoviny To přece není to nejlepší.
A co by sis přál?
Lívanečky.
Lívanečky? nevěřil jsem vlastním uším.
No. Anebo palačinky. Dneska Honzíkova babička říkala Honzíkovi, že si doma upečou horké lívanečky. Se zakysanou smetanou a domácí marmeládou. A vzpomínala, jak spolu v létě zavařovali džem. A Honzík se úplně rozzářil. My s mojí babičkou nikdy nic nezavařovali.
Ach, Filipku pohlédl jsem na něj s lítostí. A co kdybychom si dnes večer udělali ke kafi a čaji domácí marmeládu, hm? Zajedeme do obchodu a koupíme.
Ale ta z obchodu stejně není dobrá
A jak to víš?
Protože už moje babičky kupovaly a nebyla jako domácí.
A lívanečky jsi je prosil upéct?
Ano, povzdechl si smutně Filip a natáhl si bundu. Říkaly mi, že je to moc práce. Radši mě vezmou do cukrárny. Tam mají palačinky. Jenže studené a marmeláda je moc sladká.
Kdežto Honzíkova babička říká, že lívanečky hned z pánve jsou nejlepší na světě.
To má asi pravdu zasnil jsem se, vzal Filípka za ruku a vyvedl ho ze školky. Nejlepší. Pamatuju si, jak mě moje babička krmila taky tak
Cestou na parkoviště, kde nás v autě čekala manželka, jsem vytočil číslo svého kamaráda.
Martino, jsi doma? zeptal jsem se omluvným hlasem.
Jsem, co se děje?
Prosím tě, nechej se mi smát Ty jsi přece jednou vychvalovala své lívanečky. Syn je prý sní, kolik jich zvládne.
No, a?
Dej mi ten recept na těsto Když se Martina začala smát, vyhrkl jsem: Já tě prosím, nesměj se! Já ho vážně potřebuju.
Víš co, přijeďte ke mně, já tě to naučím.
Kdy?
Třeba hned teď.
Já teď nemůžu, znejistěl jsem. Právě jsem pro syna ve školce, čeká nás žena v autě.
Tak přijeďte všichni. Aspoň si tvůj kluk zahraje s mým. Čekám vás. A položila.
Druhý den jsem si vzal v práci volno. Přejel jsem k mámě, a začal ji přesvědčovat, aby mě naučila péct lívanečky. Máma se nejdřív rozčilovala a vymlouvala na to, jak jsou dnes babičky zaneprázdněné, ale já jí řekl:
Maminko, pokud jsme ti na obtíž, už ti nikdy Filípka na hlídání nepřivedeme. Víš vůbec, co znamená být opravdová babička? Proč v létě nikdy nezavařuješ? Máš přece vnuka!
Máma už chtěla říct něco nahořklého, ale všimla si mého rozhodného pohledu a radši mlčela. Pro jistotu.

Rate article
Add a comment