Petr byl kluk zlatý, žádné průšvihy, žádné neřesti. Když mu bylo pětadvacet, rodiče mu dali do vínku byt v Praze. No, dali Pomohli mu dát dohromady peníze na první splátku hypotéky, takže Petr mohl začít bydlet sám. Pracoval jako programátor, vedl klidný, nudný život a s nikým moc nekomunikoval. Sociální sítě mu nic neříkaly, kamarády měl akorát ve kódu.
Aby nezešílel nudou, rozhodl se pořídit si kočku. V útulku našel kotě s vadou předních tlapek lidé, co měli jeho mámu, chtěli nešťastníka utratit. Ale Petrovi se kotě zželelo a přijal ho do svého poprvé samostatného pražského života. Přezdil ho Krasík. Společně si žili jako v pohádce Petr utíkal z práce domů, aby se mohl s Krasíkem pomazlit, a Krasík ho na prahu vítal jako VIP hosta.
Po čase začal Petr randit s kolegyní. Dívka se jmenovala Ludmila a byla tedy pěkně rázná Petrově pasivitě se postavila čelem a během chvíle už bydlela u něj.
Krasík jí neseděl už od začátku. Hned první týden po něm požadovala, ať se ho zbaví. Petr to odmítl kočka pro něj znamenala víc než jen zvíře. Ale Ludmila to jen motivovalo tlačila na Petra, ať Krasíka dá pryč, protože prý kazí jejich image: pokaždé, když přišli hosté, dívali se na kocourovi pokroucené tlapky a tvářili se znechuceně. Petr byl rozpolcený mezi Ludmilou a Krasíkem, oba měl rád.
Rodiče, typicky čeští, měli na Ludmilu svůj názor: zdála se jim drzá a neslušná. Prosili Petra, ať si svatbu ještě rozmyslí ať si Ludmilu pořádně proklepne.
Pak přijeli Ludmilini rodiče na návštěvu. Petr už během welcome drinku pochopil, že s Ludmilou to asi nebude na celý život. Ludmilin táta se při pohledu na Krasíka začal smát, že je divný tvor, a Petr musel kočku bránit jak rytíř. Celý večer byl pro Krasíka jak improvizovaný stand-up: Ludmila a její táta vymýšleli trapné nápady, kam se dá kočka odložit; máma Ludmily se bavila spolu s nimi.
Další den, když Petr přišel z práce, Krasík byl pryč. Když se ptal, kde je, Ludmila mu oznámila, že ho odvezla na kliniku a nechala tam. Petr vyrazil do ulic a hledal Krasíka pěkných pět hodin. Nakonec ho našel a kocour mu vděčně vrněl v náručí.
Doma pak Petr Ludmile řekl, ať si rychle zabalí a odstěhuje se. Už ji nechtěl nikdy vidět. Byla mu prostě protivná. Ludmila ráno tiše sbalila kufry a odešla. Cítila se poražená nikdy nečekala, že kočka může být důležitější než ona.
A teď? Petr s Krasíkem žijí jako páni, kocour je šťastný, když mu Petr po práci přijde domů a pohladí ho. Může uvítat svého pána na prahu a konečně ví, že je to jeho opravdový domov.