Když má maminka zjistila, že jsem se vdala, že mám dobrou práci a vlastní byt v Praze, okamžitě za mnou přijela, aby mě požádala o finanční podporu.
Máma byla na mě vždycky velmi přísná. Táta často jezdil na pracovní cesty a ona se o mě starala sama. Otec mě měl rád, ale kdykoli se vrátil domů, přivezl mi spoustu dárků. Matka mi tolik náklonnosti nikdy neprojevovala. Jednoho dne odcestoval a už se nikdy nevrátil.
Ve škole jsem nikdy neměla kamarády. Chodila jsem jako žebrák, v ošuntělé uniformě, kterou máma našla někde na ulici. Často mi říkávala: “Noste, co máš. Musím si nejdřív dát do pořádku život a na tebe prostě nejsou peníze. A tak jsem trpělivě v té ošklivé uniformě absolvovala celou pátou třídu.
Později nám věnovala sousedka uniformu své dcery, která akorát dokončila školu. Nosila jsem ji až do maturity. Co se týče bot, obouvala jsem, co zrovna bylo po ruce, a vydržely mi několik let, než mi definitivně přestaly být. Nakonec jsem úspěšně odmaturovala a rozhodla se pro vysokou školu. Zvolila jsem si ekonomii. I během studií na koleji jsem nosila oblečení, které mi věnovali kamarádi, když je jejich hadry omrzely.
Jednoho dne jsem potkala Tomáše, který promoval už pár let přede mnou. Začali jsme spolu chodit a pak mě představil svým rodičům. Když jsem je poprvé navštívila, bylo mi trapně kvůli roztrhaným botám. Měla jsem úplně promočené nohy, ale jeho maminka dělala, že si toho nevšimla. Druhý den mě pozvala na návštěvu a věnovala mi nové boty.
Bála jsem se, že mě Tomášovi rodiče nepřijmou, ale brzy mě začali brát jako vlastní dceru. Dodnes nechápu, čím jsem si to zasloužila. Na svatbu nám dali byt a po absolvování mi tchýně nabídla práci ve své firmě a výborně placenou. Konečně jsem si mohla dovolit vše, co jsem potřebovala. Nikdy nepřestanu děkovat Bohu, že mě provedl životem až sem.
Když máma zjistila, jak dobře se mi vede, přišla si ihned pro peníze. Naše hádka ale neunikla pozornosti mojí nové tchyně. Okamžitě zavolala domů svého manžela i mého muže. Nakonec Tomáš matce důrazně vysvětlil, že ode mě už nemá nic očekávat. Na závěr dodal, že sice je rád, že jeho dcera existuje, ale že už do našeho bytu nikdy nesmí přijít. Od té chvíle se se mnou má matka nepokusila spojit a já teď čekám, až se narodí moje dítě.