Když rodiče sledovali, jak Tadeáš kreslí do sešitu dalšího Spidermana namísto zadání úlohy, bylo jim jasné, že bezstarostná a blahobytná budoucnost v jejich rodině čeká nejspíš jen jejich kocoura Mikuláše. Desítky doučovatelů nedokázaly v Tadeášovi probudit lásku k přírodním vědám. Naopak, s každým dalším učitelem zabředával chlapec stále hlouběji do filozofování. Podle něj byl svět kolem jen jeden velký zmatek a pravé štěstí se ukrývá v nicnedělání, čokoládových větrnicích a kreslených pohádkách na mobilu.
Rodiče už téměř rezignovali, když tatínek objevil na internetu podivný inzerát: Prodám činku a naučím vaše děti i přátele milovat školní i sportovní předměty. Autorská metoda. Pracuji s matematikou, dějepisem, češtinou, angličtinou, bicepsem, tricepsem, nohy, ramena, literatura, hrudník. František.
Strach a nejistota vystřídala tupou odevzdanost a otec vytáčel telefonní číslo. Po dvou zazvonění se v reproduktoru ozval těžký, udýchaný hlas.
Ano? Kromě hlasu bylo slyšet i rytmické dopady závaží na podlahu.
Dobrý den, viděl jsem váš inzerát…
Činku už jsem prodal, řekl František a chystal se hovor ukončit.
Nechci činku, potřebujeme, abyste doučoval našeho syna matematika, čeština, literatura.
Věk, hmotnost, schopnosti dítěte?
Stručnost Františka byla nečekaná i znepokojující. Kovové zvuky střídal svištivý zvuk švihadla. Tatínek měl pocit, že přes sluchátko cítí vůni potu.
Devět let, dvacet pět kilo, už téměř sčítáme sloupce a…
Kolik zvládne kliků?
Prosím? nechápal tatínek a protřel si ucho.
Kolik kliků udělá a kolik shybů? zopakoval František.
Ehm, nevím… možná tak pět.
Pozná předponu od přípony?
To… nevím, musela bych se zeptat manželky.
Jaké doma máte pomůcky?
Jako pomůcky?
Kružítko, úhloměr, expandér, činky?
Dřevěné pravítko.
Dobře. Pošlete adresu, do hodiny jsem tam, řekl František a dodal: Širší nohy, rovná záda! To jsem nemyslel vás, mám tu právě hodinu dějepisu, a hovor ukončil.
Otec ještě chvíli bezděčně stál rovně jako pravítko, s nohama od sebe, než šel za Tadeášem. Když mu oznámil příchod nového doučovatele, chlapec vyjádřil zájem tradičním způsobem zesílil televizi a poprosil o čaj s chleby a šunkou. Tadeáš byl ke všem formám vědecké výchovy naprosto lhostejný.
Zazvonil zvonek. Maminka pohlédla kukátkem a spatřila hruď, která v ní probudila mírnou závist.
Dobrý den, vstoupila do předsíně mohutná hora svalů v těsném tričku vonícím po kokosovém šamponu. Kde máte svého malého olympionika?
V-v-vít… zakoktala žena. Asi přišel ten šeredný majitel feldy, kterému jsi pod stěrač napsal, že mu dáš přes brýle.
Promiňte, ozvalo se z hlubin bytu, došlo k omylu, jsem očař tedy bývalý.
Jsem František Václavík, doučovatel nyní.
Tak vy jste to! Promiňte, nepoznali jsme vás. Můžu vám vzít tašku?
František podal hokejovou tašku a jakmile pustil ucho, Vítěka to přimáčklo k podlaze. Vyplašený kocour Mikuláš se střelhbitě vytratil přes dvě místnosti a zamčené dveře.
Co v tom máte? supěl tatínek, když táhl tašku do synova pokoje.
Učební materiály. První stupeň a aplikované předměty.
Tadeáš byl zrovna zaseknutý v gauči a hypnotizoval telefon, když se dveře otevřely. To upoutalo jeho pozornost.
Na sebe! Pokus o sebe! hulákal tatínek, ale už bylo pozdě. František vstoupil, rozhlédl se po stěnách, Tadeáše zcela ignoroval.
Máte doma vrtačku?
Na co? divil se tatínek.
Na trénink češtiny, vytáhl František z tašky hrazdu, boxovací pytel a lano.
Zajdu za sousedem zatím se seznamte, tohle je Tadeáš, poplácal po zádech syna, který byl sotva do půlky lýtka svého nového doučovatele. Tadeáši, to je pan František Václavík, tvůj nový doučovatel.
A jak jste získal tolik svalů? zeptal se Tadeáš místo dobrý den.
Počítal jsem sloupce, odpověděl František, vytáhl několik kotoučů z činky a vyskládal je na sebe.
Tak, pusťte se do práce, řekl tatínek a rychle zmizel z pokoje.
Jste silnější než Spiderman?
Umí Spiderman benchovat dvě kila váhy?
Tadeáš otázce nerozuměl, ale tušil, že ne.
Já nemám rád učení, dal hned najevo svůj postoj.
Ať se učením trápí neúspěšní. My budeme dělat sedy-lehy.
František se rozvalil na podlahu a pustil se do cvičení. Tadeáš postával, čekal, kdy nový učitel odpadne, jenže František jen zrychloval a přidával váhu. Po sérii sedů-lehů následovaly činky, expandér, nakonec kliky.
Pamatuješ vše? Chceš být silný? Nebo hodláš jako ten tvůj mutant zůstat celý život v pavučinách a prachu?
Tadeáš zavrtěl hlavou.
Správně! Tak třikrát čtyřicet pět mínus třicet devět každého cviku. Začni sedy-lehy.
Kolik to je?
To mi řekni ty.
Vrtačku jsem nenašel, jen starou aku vrtačku, vletěl tatínek do pokoje a zarazil se, když zahlédl syna klikat. Přijdu později, zašeptal a potichu odešel zavřít dveře.
***
Ráno dalšího dne zazvonil zvonek v půl šesté. Tatínek s napuchlýma očima se došoural do předsíně už připravoval slovník ostrých slov na nevítaného hosta, ale když uviděl lysou hlavu Františka mezi dveřmi, došlo mu, že jeho slovní zásoba by na takovou postavu nestačila. František vypadal, jako by se přes noc ještě zvětšil; i pytle pod očima připomínaly bicepsy.
Dneska máme dějepis a zeměpis, sportovní úbory: tenisky, triko, kraťasy. Poběžíme po městě, procvičíme mapu i historii Prahy.
Tadeáš je ve třetí třídě, tyhle předměty ještě nemají, zívl otec.
Ale jsou tam i básničky. Jdete s námi?
Raději ne, já měl ve škole samé jedničky.
Víte, odkdy bylo na Čechách tatarské jho?
Hmm, už bych měl budit syna… omluvil se Vít a šel do Tadeášova pokoje.
Za pár minut: Neprobouzí se.
Oblíkněte ho, vzpamatuje se na cestě, navrhnul František.
***
František měl dorazit třikrát týdně. Pondělí: hrudník-triceps-ramena-matematika-čeština; středa: záda-biceps-literatura-angličtina; pátek: nohy-zeměpis-dějepis.
Po třech týdnech vtrhl Tadeáš ráno do kuchyně bez trička a tatínek si při pohledu na jeho břišáky posunul před břicho konvici. Chlapec zpevněl, narovnal záda a začal rodiče káznit za sezení u televize.
Víte, že se mi to přestává líbit? řekla jednou při večeři maminka. Víš, co si Tadeáš přeje k narozeninám?
Jasně, Xbox. Už to zkoušel i u mě.
Ne, švédskou stěnu a mixér na smoothie! Já mám obavy, že František není doučovatel. Ale jen další sportovní blázen, co nám dítě zničí.
Opravdu? Ale vždyť dělají matematiku.
Viděl jsi u nich někdy učebnici?
Tabulku kalorických hodnot.
No právě! Ty víš, jak jsou tihle kulturisti…
Jak?
No, jednoduššího rozumu. Poklepala na skleněný stůl. A Tadeáš bude stejný!
A není lepší jednoduchý silák než slabý šprt?
Ne, chci normální dítě. Ty tréninky stopneme!
Vtom zazvonil telefon.
Je to třídní učitelka, ukázala žena mobil. Haló? Co udělal? Ano, přijdu hned.
Co je?
Tadeáš měl rvačku! Vidíš, říkala jsem ti to, není to normální.
Jdu s tebou.
***
Taxíkem dorazili do školy a okamžitě byli předvoláni k ředitelce.
To máme za to doučování. Je ve třetí třídě a už na koberečku!
V ředitelně se tísnili rodiče, děti, školní psycholožka i třídní. Hluk byl takový, až rozladil klavír v hudebně o patro výš.
Tohle není posilovna, to je škola! obořila se maminka jednoho z dětí.
Co se vlastně stalo? chtěl vědět tatínek.
Slovo si vzala třídní: Tadeáš nutil ostatní při přestávce hrát žebříkovou hru a počítat skóre zlomkovým dělením.
Prosím, co dělat?
Střídavě se přitahovat na hrazdě a zvyšovat zátěž, vysvětlil Tadeáš.
Ticho! Oni to nechtěli, ale Tadeáš je nutil výhrůžkami.
Ale oni začali chtěli mě zbít, když jsem je opravoval ve slovních urážkách!
Jak opravoval?
Vysvětloval jsem jim, jak se skloňují slova blbeček a frajer. Pak se na mě vrhli a já se jen bránil. Pan František říká, že když máš energii, radši se přitahuj než řeš konflikt. A místo rvaček je lepší počítat zlomky, sklopil Tadeáš provinile hlavu.
Říkal nám, že jestli k němu přijdeme znovu, skončí to extrakcí odmocnin! vzlykal spolužák.
Takový neandrtálec nemá mezi našimi dětmi co dělat! vřeštěla další maminka.
Počkejte chvilku, ozval se konečně Vít. Takže žádná rvačka nebyla?
Druhá strana záporně zavrtěla hlavou.
Takže syn na jejich útok odpovídal matematikou a hrazdou?
A ještě nás honil po stadionu a učil Tyutčeva!
Vidíš, a ty ses bála, že z něj bude tupý kulturista, otočil se Vít k ženě a ta chápavě kývla.
Chtěla bych se vám omluvit, vstoupila do hovoru ředitelka.
Ať se omluví on! ukázal jeden z rodičů na Tadeáše.
Ne vám, ale rodičům tohoto chlapce. Váš syn je šikovný. Ale dle všeho, co jsem slyšela, musíme ho přeřadit.
Spravedlnost zvítězila! To máte za to, vašeho retardovaného kulturistu! jásali někteří rodiče.
Přeřadíme ho do čtvrté třídy. S přehledem zvládá učivo, pronesla ředitelka s konečnou platností.
Nastalo trapné ticho, skrz který bylo slyšet, jak závidění a zloba hryžou v hlavách rodičů. Lidé rozpačitě odcházeli, pohledům se vyhýbali.
Dobrý den, pane Františku… máme novinu… Přejdou nás do čtvrté třídy, bude více předmětů…, volal tatínek doučovateli při odchodu.
***
Za týden byl Tadeáš opravdu přeřazen do čtvrté třídy. Další dva týdny nato se zúčastnil soutěže v dětském crossfitu a připravuje se na svou první literární olympiádu. A o měsíc později telefonoval Vítovi jeden z rodičů bývalých spolužáků těch, s nimiž byl tehdy konflikt a požádal o kontakt na pana Františka Václavíka.
Postupně vznikl dětský oddíl s kombinovaným zaměřením, odkud nevylučovali za slabý sportovní výkon, ale za špatné známky ve žákovské knížce.
