Máma byla vždy velmi přísná. Táta často mizel na své pracovní cesty a máma se o mě starala sama. Táta mě měl rád, ale pokaždé když se vrátil, přivezl mi kupu dárků. Máma jako by ani neuměla projevovat něhu. Jednoho dne odjel otec znovu, ale tentokrát se nikdy nevrátil.
Ve škole jsem nikdy neměla kamarádky. Šla jsem tam v obnošené uniformě, kterou máma našla někde u popelnic na Vinohradech. Pořád mi říkala: Noste to, co je zrovna po ruce. Prvně si musím dát život do pořádku, nemám koruny na nové věci. Tak jsem v té ošklivé uniformě tiše přežila celou pátou třídu.
Později nám sousedka, paní Nováková, dala uniformu po své dceři Elišce, která právě skončila osmou třídu. Nosila jsem ji až do maturity. Co se týče bot, používala jsem všechno, co se doma našlo vydržely mi několik let, než mi začaly tlačit prsty a ublížit chodidlům. Nakonec jsem maturovala na gymnáziu s výbornými známkami a rozhodla se studovat ekonomii. I na koleji jsem nosila svršky, které mi ochotně přenechaly kamarádky, když je omrzely.
Jednou jsem potkala Dominika, který už před lety absolvoval. Začali jsme se scházet, pozval mě ke svým rodičům na návštěvu. Hanbila jsem se za staré potrhané boty. Noha mi byla mokrá, ale Dominikova máma se tvářila, že si toho nevšimla. Druhý den mě pozvala znovu a obdarovala mě novými botami.
Bála jsem se, že Dominikovi rodiče mě nebudou mít rádi, ale brzy mě začali vnímat jako člena rodiny. Dodnes netuším, čím jsem si tu laskavost zasloužila. Dostali jsme od nich jako svatební dar malý domek v Jižních Čechách a po promoci mi máma od Dominika nabídla místo v její firmě, kde jsem se měla skvěle poprvé jsem si mohla kupovat vše, co mi chybělo. Nikdy nepřestanu děkovat Bohu, že mě provedl životem tak úspěšně.
Jakmile se máma dozvěděla, že jsem vdaná, mám výbornou práci a vlastní byt, hned přišla žádat podporu. Jenže rozhovor náhodou zaslechla moje tchyně. Ta zavolala Dominika i mého syna domů. Nakonec Dominik vysvětlil mé matce, že ode mě už nemá očekávat nic že je rád, že má dceru, ale ona už k nám nemá vstup. Od té chvíle se se mnou máma neozvala. Teď čekám na narození své dcery a naději hledám v nových začátcích a ve zvláštním tichu rodinného domu, jenž ve snech někdy rozkvétá květy, které nikdy nerostly v českých sadech.