Když jsem poprvé potkala Davida, nedokázala jsem si nevšimnout, jak mě jeho chování rozčilovalo. Působil arogantně a nevděčně, využíval své sourozence a ani jim to nijak neoplácel.

Dobré zprávy

Hele, musím ti něco říct o Davidovi, mladším bráchovi mého manžela. Od začátku jsem měla pocit, že s tímhle člověkem si asi nikdy moc neporozumím a teď vlastně vidím, že jsem se nemýlila. Je těžké Adamovi (to je můj manžel) vysvětlit, že jeho bratr už dávno není malý kluk, ale měl by konečně převzít odpovědnost za svůj život. Vždyť Davidovi už je šestadvacet, no není čas konečně dospět a postavit se na vlastní nohy?

Rodina toho kluky nezažila vůbec lehké období. Adam přišel o tátu, když mu bylo čtrnáct a Davidovi teprve jedenáct. Pak za tři roky zahynula i jejich mamka při leteckém neštěstí. Takže najednou byl Adam nucený starat se o Davida, musel kvůli tomu dokonce skončit se školou, aby se stal živitelem domácnosti. Tohle všechno zvládnul v tom věku s neuvěřitelnou silou a odpovědností. Jenže mám pocit, že si z toho všeho David odnesl spíš pocit, že o něj bude vždycky postaráno. Jako kdyby pořád žil v představě, že Adam za něj všechno vyřeší, aniž by sám hnul prstem.

Poprvé když jsem Davida potkala, nemohla jsem si nevšimnout jeho chování. Působil na mě arogantně, bral Adamovu pomoc jako samozřejmost a nikdy ji nijak neoplácel. Pořád se nám motal do života, ale nijak se nesnažil. A co se práce týče no, ve svých 26 letech pořád nemá stálé zaměstnání. Skáče z jednoho místa na druhé, nic mu nevydrží dlouho, o nějaké stabilitě nebo snaze něco vybudovat nemůže být řeč, spíš nám tím přidělává další starosti.

Adam ho samozřejmě pořád hájí. Říká mi, že David práci hledá a že se to určitě brzo zlepší, jenže tyhle jeho řeči už mě nějak neuklidňují. Mám prostě dojem, že David si fakt moc neuvědomuje, že by s tím měl něco sám dělat. Kvůli celé té situaci se Adamova pozornost dělí mezi jeho mladšího bráchu a našeho malého syna, kterého taky musíme živit a vychovávat.

Nechci, aby nám to rozbilo manželství, fakt ne. Ale Davidova neustálá nezodpovědnost a ta tíha, co to na nás klade, na naší rodinu opravdu doléhá. Doufám, že Adam si brzy uvědomí, jak moc ovlivňuje Davidův přístup naše životy, a že najdeme nějaké řešení, abychom mohli konečně žít jako normální rodina a dívat se společně do budoucnosti.

Rate article
Add a comment