Když jsem nastoupil do výtahu v našem paneláku, už tam stála žena, která držela klíče od mého bytu.

Když jsem vstoupila do výtahu v našem paneláku na Žižkově, už tam stála žena, která držela klíče od mého bytu.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem se spletla.
Ale ne.
Přívěšek byl stejný malé modré srdíčko z plastu, co mi před lety dala sestra Lenka.
Žena byla kolem čtyřicítky, krátké tmavé vlasy a pevná kabelka na rameni. Stála klidně, jako by tohle byl ten nejběžnější okamžik na světě.
Výtah se rozjel nahoru.
Mé srdce bušilo jako zvon na Staromáku během slavností.
Promiňte řekla jsem , odkud máte ty klíče?
Žena se na mě podívala.
Pak na klíče.
Pak zase na mě.
A kdo jste vy?
Ta otázka mě zasáhla jako studený průvan na chodbě.
Bydlím v bytě číslo 12.
Zmrazila na okamžik.
Pak potichu řekla:
To je zvláštní.
Proč?
Protože já taky.
Výtah zastavil v šestém patře, ale nikdo nevystoupil.
Uvnitř bylo ticho jako by v Praze zamrzly všechny tramvaje.
Bydlím tam už čtyři roky, řekla jsem.
Žena sevřela klíče v dlani.
Já mám nájemní smlouvu od minulého měsíce.
Podívala jsem se na ni.
Jakou smlouvu?
Otevřela kabelku a vytáhla desky.
Uvnitř byl kopie smlouvy o pronájmu.
Adresa byla moje.
Byt 12.
Nastalo ticho, které vibrovalo jako zvuk zvonků na Karlově mostě ráno.
Kdo vám ho pronajal? zeptala jsem se.
Majitel.
Kdo?
Kryštof.
Žaludek mi se stáhl. Kryštof byl můj bratranec. Říkal mi, že byt jen dočasně používám, než se vrátí z ciziny.
On je majitel, řekla jsem tiše.
Žena přikývla.
Ano. Řekl mi, že je byt prázdný.
Výtah zastavil na našem patře.
Dveře se otevřely.
Obě jsme zůstaly stát, jako když někdo na Olomouckém náměstí zamrzne ve vánici.
Pak řekla:
Možná je v tom nějaký omyl.
Možná.
Vyšly jsme na chodbu.
Dveře bytu 12 byly přímo před námi.
Žena zvedla klíče.
Já taky.
Oba klíče vypadaly stejně.
Nastalo zvláštní ticho, jaké bývá, když je člověk napůl vzhůru a napůl ve snu.
Někdy není nejhorší pocit, když někdo lže.
Nejhorší je, když si uvědomíš, že jsi možná nikdy neznal pravdu.
Podívala jsem se na ženu.
Otevřeme?
Vzdychla jako matka v tramvaji číslo 9 dopoledne.
Ano.
Upřímně
Kdyby jste zjistili, že vám někdo dal domov cizímu, snažili byste se zjistit pravdu v klidu nebo byste vybuchli hned?

Rate article
Add a comment