Moje dcera je taková mudrc! chválila se Jana sousedkám. Na semestrík dostala jen jedničky! A ještě si přivydělává, ani korunu si nebere!
Závidím ti, Jano! Moje děti jen peníze žádají, povídala druhá žena, rozmrzelá. A učit se vůbec nechtějí. Maruška říká, že hned po škole chce vypadnout za muže, ať ji on živí. A syn ej! mávala rukou, zklamaná. Tvoje Věnceslava je ale šikovná, chce si postavit život na rozumu.
Jo, jasně, tiše zamumlal Michal, který se stáhl o pár kroků od šílených drbů. Chlapec by radši šel domů, ale maminka ještě neprošla všechny obchody. A kdyby táta byl v práci, dnes by byl hrdým nositelem tašek. Kdyby jsi věděla, čím se má sestra v Praze zabývá, už by ti to vůbec nesedlo do uší. A tím méně se chlubit.
Řekl jsi něco? podívá se na něj Jana se znepokojeným pohledem. Co, nemůže pět minut počkat? Žena ještě nevyřkla všechny podrobnosti.
Jo, mami, řekla jsem. Zítra mám prezentaci a musím napsat slohovou práci. Možná se pochlubíš jindy? odpověděl klidně Michál.
Co teda, tati! Nedovolíte lidem mluvit! Dobrá, pojďme
Michal jen pokrčil rameny, když si všiml, že sousedky získaly úlevu. Už se nezdály tak šťastné, že je zachytil laskavý pohled matky. Jana jen a jen mluvila o dceři, a to takovým tónem, že by se zdálo, že Věnceslava je ztělesněním ideálu a každý by se měl na ni vzpřímit.
Jen on znal pravdu. Znal, ale mlčel. Nechtěl, aby mamka zbytečně trápila
***
Tady bydlí nějaká Aneta Nováková? přísný pohled dámy srazil Janu z pohybu. A dva muži za ní jen přidávali napětí.
Moje dcera teď bydlí v Praze, studuje na univerzitě, odpověděla hrdě žena. Co po ní chcete?
Na univerzitě? Věnceslavo? To si děláte legraci? odpověděla s rozpačitostí. Z prvního semestru odešla. Nepodařilo se jí složit ani jeden test, a to není divné, protože se nechtěla učit, jen hledala kluka.
Co si to dovolíte říkat o mé dceři! Podám vám žalobu za pomluvu! Jana ztichla, když uslyšela šrumec za dveřmi. Pozvat tu drzou do bytu by znamenalo uznat, že má pravdu. Nebo ji jen nechat? Co by řekla? Lidem stejně leží na srdci, pravda nebo lež, když se o to drbají.
Jděte dál, zadržela slova její vlastní syn. Není potřeba dávat provždy kořeny drbům. Mami, propusť je.
Ale, Michale!
Propusť.
Teď ten chlapík působil, jako by mu bylo šestnáct, ale byl vážně zaujatý a trochu rozrušený. Michal provázel hosty do obýváku, gestem je vyzval, aby se usadili na pohovce. Paní se usmála a usedla do křesla o kousek dál. Muži zůstali stát.
Michale! Proč jsi je pustil dovnitř! Slyšela jsi, co o Věnceslavě řekla!
Slyšel jsem. Proto jsem je pustil, odvětil podrážděně. Dokud otec bude na služební cestě, on teď plní roli hlavy rodiny. Musí se snažit co nejméně poškodit.
Cože
Možná ty víc sestru znáš, žertobně protáhla paní. Víš, kde je?
V Praze. Tady tě matka nepodvedla. V žádném koleji nežije, nasmál se Michal. Bydlí v pronajatém bytě, který platí její manžel. A ne, adresu neznám. Vím ale, že ten muž je o dvacet let starší než Věnceslava, má tři dospělé děti a jezneuvěřitelně bohatý.
Jmenuje se náhodou Grigorij?
Ne, a vy jste jeho manželka? Michal se napřáskl. Kde se tahle nešikovná sestra sem zapletla? Proč ji tady hledají?
Díky Bohu, ne. Jsem jeho sestra, unavená z bratra, který se chová jako blázen, odpověděla chladně. Grigorij má skvělou ženu a dceru našeho hlavního obchodního partnera. Ženu to strašně sužuje, že kolem muže jsou jiné ženy. Přemýšlí o rozvodu.
To samozřejmě nejde dovolit, že?
Chytrý chlapec, zamumlal paní. Máš nějaký tip, kde je ta tvá drzá sestra?
Já ne, ale její kamarádka možná něco ví. Mohl bych se s ní spojit, ale nejprve chci vědět, co plánujete. Mám jen jednu sestru, víš.
Michale, co to všechno znamená? Kdo je ten Grigorij? Co je s naší dcerou? Jana se tváří změnila od vyslechnutí. Michal se rozběhl do koupelny, kde maminka schovávala své pilulky.
Zavolat sanitku? zdálo se, že paní se cítí trochu vinně.
Michal pokrčil rameny. Samozřejmě, že zavolal sanitku! Když běžel po pilulkách, přivolali Ninu Vondráčkovou, nejmilejší paní, během pěti minut. Asi byla blízko.
Michale Odkud to všechno víš? zeptala se Jana s rozpačitým výrazem, že nemůže uvěřit pravdě. Její dcera je milenka Jak s tím dál žít?
Když se Věnceslava naposledy přihlásila, telefon jí rozbil, víš? Vzala si můj notebook, chtěla si povídat s kamarádkou. Pak se neodhlásila. Přečetl jsem si její zprávy, byl jsem trochu překvapený, a zeptal se přímo. Nic nevyvrátila, jen prosila, abys nic neřekla.
Michal upřímně soucítěl s mamkou. Byla dobrá, milá, jenom měla jeden nedostatek ráda se chlubila dětmi a jejich úspěchy. I on se červenal, když se mamka vykládala všem o jejích diplomových a medailových výtvorů.
Později, když Jana ležela pod dohledem lékařů, Michal se vrátil k hostům. Zajímalo ho, co chce ta paní s jeho sestrou.
Tak co chcete udělat?
Nic velkého. Dám peníze a představím pár lidí. Svobodných, což je hlavní. Chci, aby byla chytřejší a mohla se dobře provdat.
Dobře, hned to zařídím, povzdechl si chlap, předvídaje nepříjemný rozhovor. Kamarádka Věnceslavy byla drzá a nepříjemná. Musel se vyhrát. Právě přišel okamžik úspěšně ukončený semestr. Možná chce bratr udělat sestře dárek? A když žije tak daleko, může pomoci jen kurýr.
Tady máte, podal Michal papír hostům. Doufám, že dodržíte slovo.
Držím se, neboj se.
A při odchodu paní nahlas řekla, zjevně pro sousedy, co poslouchali: Omlouvám se, že jsem vás tak rozrušila, ale jiná cesta, jak mluvit bez zbytečných uší, neexistuje. Doufám, že se nebudou šířit špatné zvěsti. A když už, já osobně se Věnceslavě omlouvám. Myslím, že tady jsou dobří lidé, nebudou drbat.
Zvěsti se šířily, ale byly slabé. Jana je okamžitě odmlčela a žádala, aby se nešířily pod jménem dcery. I když se začala méně chlubit, i když už moc nechtěla chodit ven.
Michal se poradil s otcem a spolu se rozhodli přestěhovat. Janě bylo moc trapné dívat se sousedům do očí, protože je celý ten čas podváděla.
Jednoho slunečného dne se rodina přestěhovala. Jak řekl Michal zvědavým sousedům blíže k Praze, k Věnceslavě. Říkal, že tam jsou dobré lékaře a mamka poslední dobou nebyla ve formě.
Věnceslava už nechodila, úspěšně se provdala a rodinu zcela opustila
Dej lajk a napiš, co si o tom myslíš!