Nedělní ráno začalo zvláštním způsobem – hádkou!
– Kde je můj med? Robert křičel z kuchyně tak, že to nejspíš slyšeli i sousedé.
V sobotu požádal muž svou ženu o její oblíbené palačinky s medem k snídani. Manželka svého muže samozřejmě milovala, takže mu takovou radost nemohla odepřít. Schválně vstala dřív a honem je začala smažit.
Když se však její manžel, dcera a tchyně probudili a usedli k chutné snídani, zjistili, že sklenice s medem na poličce je prázdná.
– Jak to mám sníst?” zeptal se Robert, jako by mu nezbývalo nic jiného než hladovět.
– ‘Miláčku, máme ještě nějaký džem, možná bys to chtěl zkusit s ním?
– S jakou marmeládou? Proč mi nenabídneš palačinky s kondenzovaným mlékem? Nepotřebuju kondenzované mléko a džem!
Muž se na chvíli odmlčel a pak pokračoval ještě hlasitějším a uraženějším tónem:
-Chtěl jsem jíst palačinky s medem aspoň jednou za rok, a vy jste mě zklamal! Celý můj život je úplná katastrofa!
Po tak dlouhém monologu se muž otočil a začal se dívat z okna, zatímco se ho matka snažila uklidnit něžným pohledem a jeho zmatená manželka opakovala:
-Kam se to mohlo podít? Nemohla přece předpokládat, že ráno ochudila tchyně ! Celý týden jedla med a jednoho dne byla sklenice prázdná, tak ji umyla a vrátila zpátky, jako by se nic nestalo.
Proč se tchyně rozhodla o tom, co udělala, mlčet? Za jiných okolností by to snadno přiznala, ale tady, když byli její syn a snacha tak rozrušení, se z nějakého důvodu bála. Neuniklo jí, když řekla :
-Možná to byla naše Marie, kdo si pochutnával na medu, když se nikdo nedíval?
Když to babička řekla, uvědomila si, že obviňuje nevinnou dívku, a pocítila bodnutí studu, když si všimla, že Robert a jeho žena se na Marii přísně dívají.
– ‘Mami, já jsem žádný med nejedla! odpověděla uražená Marie.
– Kdo jiný by ho mohl sníst? zeptala se tchyně. Uvědomila si, že se teď musí dál “ohýbat “, a v duchu se vnučce omluvila a slíbila, že jí koupí všechno, co si bude přát!
Marie se pod nátlakem dospělých neubránila slzám a pak se otec přestal zlobit.
– ‘Dcero, neplač, nic se nestalo, jedla jsi, to se stává každému!
– Ale teď nebudeš mít co jíst!
– Neboj se, maminka přinese marmeládu a všichni se výborně najíme!
Po snídani šla tchyně za vnučkou, aby si s ní vážně promluvila o tom, že brzy bude mít panenku, o které snila.
– ‘Babi, opravdu si myslíš, že mě teď vyplatíš jen jednou panenkou? Celý týden jsem tě viděla jíst med a ještě jsem tě nedala pryč. Tohle je mnohem vážnější věc.
– Tak proč jsi jim u stolu neřekla pravdu?
– Proč bych prozrazovala babiččino tajemství? Nejsem zrádce!
– Ach, ty jsi moje květinka… – babička chtěla dál chválit vnučku, ale ta ji zarazila.
– Dost, babičko, musím rodičům ukázat, že se stydím, tak běž do svého pokoje a já si rozmyslím, co ti dám jako dárek! Večer si o tom promluvíme!
Babička si radostně a s úlevou povzdechla, pak odešla do svého pokoje, aby vzala spořitelnu a přepočítala ji!
