Každý miluje své vnoučata, ale…

Dobré zprávy

Narodil se mi druhý syn. Už v porodnici nás navštěvovali šťastní příbuzní. Obličeje babiček zářily radostí, všichni mi přáli zdravíčko, štěstí a všechno dobré.

Tchyně s tchánem mají třípokojový byt, maminka se sestrou prostorný dům a nikomu jaksi nepřišlo na mysl, že našich patnáct metrů čtverečních bude, abych tak řekla, poněkud těsných.

Rodiče mého muže mají pěkný dům na okraji vesnice, zeleninovou zahradu, poblíž tekoucí Berounku. Kdysi se přestěhovali z města a o žádných výměnách bytů ani slyšet nechtěli.

Jenom jednou mi tchyně řekla: Jsme už staří, spíme každý ve své ložnici, bez pořádného spánku bychom nevydrželi, a v té největší místnosti stejně sledujeme televizi nebo vítáme návštěvy.

Předpokládám, že si snad myslí, že my čtyři budeme usínat jako andílci, i s každonočním dětským pláčem, hlavami u nohou, někde v rohu…

Všechno se mi honilo hlavou jako v mlze a asi se to odráželo v mém výrazu, protože příbuzní náhle zkrátili své srdečné gratulační výstupy a rozutekli se do různých stran, skoro jakoby utekli roztavenými tramvajemi do vzdálených koutů Prahy.

Když poslední z nich odešel, smutně jsem se usmála na manžela Tomáše: Tak kdy myslíš, že půjdeme domů?Tomáš mě pohladil po ruce a trochu rozpačitě se zasmál: Možná, až budeme mít taky ten svůj velký obývák a zahradu za okny… Chvíli bylo ticho, jen v pokoji jemně zašustil peřinkový uzlíček, v kterém spalo naše menší štěstí. Hlavou mi proběhlo všechno přání i obavy, únavu překrývala zvláštní hrdost. Naklonila jsem se ke staršímu synovi a políbila ho do vlasů; jeho ručka sevřela moji a najednou jsem ucítila klid.

Možná nás doma čeká patnáct metrů čtverečních, večery lehoučké jako pírko a někdy taky těžké jako kámen. Ale mezi těmi stěnami zůstane naše rodina blízko sebe, blíž, než kdyby nás dělily celé domy. V nemocničním šeru jsem se usmála do Tomášových očí a pocítila, že nezáleží, kolik místností kdo má.

Když jsme druhý den odjížděli domů, vezla jsem v náručí ne jen syna, ale v sobě tiché přesvědčení, že naše místo může být těsné, ale srdce v něm bude vždycky dost.

Rate article
Add a comment