Nedávno jsem v práci dostala prémii za úspěšné odevzdání zprávy. Rozhodla jsem se, že si udělám radost a koupím si krásné šaty. Zvlášť proto, že za dva měsíce měla moje matka narozeniny.
V sobotu jsem se tedy vydala do velkého nákupního centra. Prošla jsem skoro všechno, ale pořád jsem nemohla najít něco, co by se mi líbilo. Už jsem myslela, že z obchodu odejdu bez nových šatů. Pak jsem ale náhodou vešla do jednoho malého obchůdku. Bylo tam mnoho šatů Jak byly všechny krásné. Prostě nádherné! Pravda, a byly velmi drahé.
Ale koneckonců člověk žije jen jednou. Kromě toho to byla výhra! Mám přece právo se líbit sama sobě!
Vybrala jsem si pro sebe pět šatů a šla do zkušebny. Dvoje šaty mi obzvlášť slušely. S velkými obtížemi, ale přece jen se mi podařilo vybrat jedny šaty. Zaplatila jsem za ně pět tisíc a chystala se jít domů.
Pak jsem se ale rozhodla, že si dám kávu. Koupila jsem si kávu a sedla si na lavičku, abych si odpočinula. Vedle mě seděla moje kamarádka. Začaly jsme si povídat a já se pochlubila svými novými šaty. Kolegyni se moje šaty moc líbily.
– Jsou moc krásné! Musí být drahé? Já si takové šaty nemůžu dovolit. Ale já je tak moc chci! Kromě toho musím jít brzy na svatbu své sestry. Nemám co na sebe.
– Neboj se. Je tu spousta obchodů. Určitě najdeš šaty, které ti budou slušet a které si budeš moci dovolit.”
Pak jsem dopila kávu a šly jsme každá svou cestou. Když jsem v pondělí přišla do práce, oslovila mě kolegyně. Vyprávěla mi o tom, jak nemohla najít šaty, které by jí padly. A pak mi řekla:
– Nemohla bys mi půjčit své nové šaty? Máme stejnou velikost. Jen na jeden večer.
– To myslíš vážně? Vlastně jsem je koupila mámě k narozeninám.
– Bojíš se, že je zničím? Budu velmi opatrná. Když ho namočím, vyperu ho a bude v pořádku.
Nejdřív mě taková drzost zmátla. Ale pak jsem se dokázala vzpamatovat. Samozřejmě mi ta žádost připadala velmi zvláštní, stejně jako její chování. Rychle jsem však přišel na to, co musím udělat. Řekl jsem to kolegyni:
– Dobře, souhlasím. Pomůžu vám. Ale pod jednou podmínkou. Napíšete mi potvrzení. V něm slíbíte, že šaty vrátíte ve stavu, v jakém jsem vám je předala. To znamená, že na šatech nesmí být žádné stopy jídla, rtěnky nebo deodorantu. Musí také normálně vonět. Pokud se na šatech něco pokazí, zaplatíte náhradu škody. Trojnásobek ceny šatů. Pokud souhlasíte, přinesu vám šaty zítra.
Můj kolega nečekal, že to udělám. S obtížemi se usmála a okamžitě můj návrh odmítla. Myslím, že jsem udělala správnou věc. Proč bych jí měla dávat šaty, které jsem si sama koupila?
Nejsem chamtivá, ale nedovolím, aby mě někdo zneužíval. Moje kamarádka je velmi mazaná: chtěla ušetřit peníze, ale zároveň chtěla na sestřině svatbě vypadat dobře. Ale takhle to nefunguje. Nevyšlo jí to.