Kamarádka našla zápisník svého manžela s výdaji za léky a další věci. Tolik k lásce.

Dobré zprávy

Dneska si chci zapsat jeden zážitek, který se mi teď honí hlavou a ze kterého jsem si hodně vzal. Kamarádka Jana byla na nějakou dobu hospitalizovaná s nemocí, o které se dnes mluví všude. Bohužel se jednalo o závažnější průběh, zasáhla jí obě plíce. Zatímco byla v nemocnici, přišla o práci. Když se po náročné léčbě konečně vrátila domů, nikdo na ni netlačil, aby si okamžitě hledala nové zaměstnání. Situace v naší republice je složitá, lidé drží svoje pracovní místo zuby nehty a najít práci, která by za něco stála, tedy rozhodně není snadné. Do supermarketu jako pokladní jít nemohla, protože jí zdravotní stav stále nedovoloval být dlouho na nohou. Proto si Jana tiše hledala nějakou zakázku v oboru, aby mohla něco dělat aspoň online z pohodlí domova.

Jednoho dne si řekla, že když už je doma, pustí se do pořádného velkého úklidu, dokud má čas. Začala tedy uklízet i na svém pracovním stole pod oknem a narazila na starý sešit. Překvapilo ji to, protože si vůbec nevybavovala, že by tento sešit měla doma. Kdo ví, co v něm je, blesklo jí hlavou třeba adresy, staré poznámky, nebo nějaké tajnosti. Pro jistotu ho otevřela a z něj se vysypala hromádka účtenek. Bylo však překvapující, že na každé stránce bylo manželovým rukopisem pečlivě zapsáno, co všechno za poslední dobu koupil: pleťový krém, vitamin D, injekce (2 dávky)… a tak dále.

Janě v tu chvíli začaly ruce přímo třást. Došlo jí, že všechny nákupy, které pro ni manžel poslední měsíce dělal, zaznamenával a postupně je sčítal. Průběžně pak sumarizoval všechny výdaje a tak se stalo, že teď v tom sešitu viděla, že mu “dluží” zhruba dva a půl milionu korun. Všechny výdaje za její léčbu, dokonce i některé potraviny byly přesně evidované!

Nevěřil bych, jak se Jana dokázala ovládnout. Nerozčílila se, nevolala manželovi pronikavě do práce, nesypala mu do guláše projímadlo a tiše čekala, až se večer vrátí domů. Nachystala mu večeři, vyslechla, jaký měl dnes den v kanclu, a když přišel čas, zeptala se ho na všechno s ledovým klidem a bez jediného sprostého slova.

Manžel na to zareagoval prostě: A co je na tom špatného? Vždyť předtím jsme měli každý svůj rozpočet. Každý jsme investovali do domácnosti sám za sebe. No tak teď, když jsi doma a nevyděláváš, naléhám na tebe, že až začneš zase pracovat, budeš investovat víc a tím mi to vrátíš. A já si za ty ušetřené peníze pořídím nový notebook, protože ten můj starý už neutáhne novější hry.

Po tomhle zážitku jsem si zapsal, že skutečnou hodnotu a povahu člověka poznáš ne ve chvíli, kdy je všechno v pořádku ale když přijde krize. Jana se zachovala klidně, důstojně a rozumně, i když bych já na jejím místě asi takhle klidný nebyl. Je to pro mě připomenutí, že lidskost a pochopení mají hodnotu, kterou žádný zápis v sešitě nikdy nevyčíslí.

Rate article
Add a comment