Jsi starší bratr, takže musíš pomáhat své mladší sestře. Máš dvě byty, jeden dej své sestře!
Nedávno jsme slavili narozeniny mé švagrové. Lenka ke mně nikdy necítila žádné sympatie, což jí s radostí oplácím. Na oslavu dorazili všichni příbuzní: od babiček a vnuků až po samotnou oslavence. Každý cítil povinnost popřát mému manželovi k narozeninám jeho sestry, zároveň s obdivem komentoval jeho údajnou štědrost.
S manželem jsme přijímali gratulace a nechápali, o co jde. Držela jsem v ruce obálku s dárkem dva tisíce korun. Myslím, že to byl slušný dárek na takovou slávu, ale že by to bylo extra velkorysé, o tom by se dalo spekulovat. Všechno se objasnilo, když moje tchyně začala předávat blahopřání oslavence.
Marku, tvoje sestra má dnes narozeniny. Pořád je sama, nemá partnera, takže jako starší bratr se o ni musíš postarat. Teď vlastníš dva byty, tak jí jeden přenech, Leničce.
Všichni začali tleskat, a já málem spadla ze židle, protože tolik drzosti mě opravdu zaskočilo. A tím to ani neskončilo.
Bráško, chci ten v novostavbě! Kdy se můžu nastěhovat? rozhodla jsem se to uvést na pravou míru.
Se svým mužem jsme skutečně měli dva byty. Jeden jsem zdědila po babičce, trošku jsme tam opravili kuchyň, pronajímáme ho a peníze z nájmu dáváme na hypotéku nového bytu, kde doopravdy bydlíme. Manžel nemá na zděděný byt ani vindru, vlastně jsem ho chtěla předat jednou našemu dítěti, švagrová ať si hledá vlastní.
Na ten byt zapomeň, je můj a ten druhý tam bydlíme.
Děvče, pleteš se, jsi manželka mého syna, takže všechno je společné a spravovat to má tvůj muž.
Klidně se navzájem podporujte, ale do mého majetku ruce pryč! Marku, máš k tomu něco?
Miláčku, vyděláme přece víc peněz a koupíme další byt, tenhle dáme Lence, když má dnes ten svátek.
To myslíš vážně? ptala jsem se nevěřícně. Když bude krize, můžeš jí věnovat půlku našeho bytu, až tak podáš žádost o rozvod!
Nemáš hanbu tak mluvit se svým mužem? Chceš rozvod? Máš ho mít! Synu, sbal si věci a vrať se ke mně, ty leno, a ty jsi pěkně proradná a vyčůraná! vmetla mi tchýně.
Po těch slovech jsem se zvedla a odešla z tohoto potrhlého domu. Nehodlám se účastnit rodinné akce, kde si každý myslí, že může řídit můj život i nemovitosti.