Je mi 19 let. V mém životě se stal strašný příběh, ze kterého nemohu žádným způsobem najít východisko. Kdybyste mi mohli dát nějakou dobrou radu, byla bych vám moc vděčná.
Zcela náhodou jsem se dozvěděl, že moje matka před téměř 20 lety zradila mého otce. V důsledku této nevěry jsem se narodil já. Moje matka se však se svým manželem nerozvedla. Podařilo se jim manželství zachránit. Samozřejmě jsem nevěděl, že nejsem otcův přirozený syn. Mám ještě staršího bratra a starší sestru. Vždycky jsem si byl jistý, že jsou to moji sourozenci.
Moje sestra teď končí univerzitu, bratr ji dokončil před čtyřmi lety. Oba byli na placených studiích. Já jsem se snažil studovat ze všech sil, ale bohužel jsem se nedostal na státní univerzitu. Dostala jsem se jen na ekonomickou fakultu, samozřejmě na soukromou univerzitu.
Byla jsem si však jistá, že mi studium zaplatí rodiče. Když však bylo třeba zaplatit školné, pozval mě otec na vážný rozhovor. Řekl, že mi školné platit nebude, protože nejsem jeho dítě.
– To by měla být práce vaší matky! Měla celých 19 let na to, aby tě připravila na dospělost a vlastní život. Není to moje vina, že to takhle dopadlo! – řekl můj otec.
Ukázalo se, že prarodiče a samozřejmě i matka věděli, že nejsem otcův přirozený syn. Všichni mi však tuto pravdu zatajili. Matka neustále pláče a prosí mě o odpuštění. Ale já jí nemám co odpouštět. Mám ji moc rád. Jen mě velmi bolí, že jsem byl tolik let klamán.
Něco takového jsem od svého otce nikdy nečekala. Vychoval mě. Pomáhal mi s domácími úkoly, hráli jsme spolu sport a fotbal. A teď mě prostě vyhodil ze svého života. Moje sestra a bratr o tom nic nevědí.
Nemám peníze na zaplacení školného, ani na první semestr. Nejspíš si budu muset najít práci a pronajmout si byt, abych se dostal z domu rodičů. Táta mě nejspíš vůbec nechce vidět. Cítím se zraněná a opuštěná. Nevím, co mě čeká v budoucnosti. Ale nemám se otci za co omlouvat. Koneckonců, já za to nemůžu a on také ne.
Je mi to líto. Vždyť mě tolik let vychovával! Proč se najednou všechno tak drasticky změnilo?
