Jsem důchodkyně když jsem prodávala preclíky, málem mě chtěli napálit.
Stojím si tak na svém stánku s preclíky na rohu ulice, jak tam bývám každý den když ke mně přijdou dva páni. V obleku, s kravatou, s koženou aktovkou, tváří se důležitě, jakoby právě řídili nějaké to ministerstvo. Už z dálky mi bylo jasné, že mi něco nesedí.
Dobré ráno, paní usměje se ten první úsměvem, při kterém víte, že vám nejdřív prodá hrnec štěstí a pak vám jen popřeje hezký den. Jste tu provozovatelka tohohle stánku?
Jsem, děcko. Dát vám teplý preclík? Jsou čerstvé, ještě voní!
Ne, kvůli tomu tu nejsme. Váš stánek stojí v zóně s vysokou obchodní hodnotou a musíte si vyřídit dokumentaci.
To už mi blikla kontrolka. Ale vypadala jsem, že nic nechápu.
Jejda, zlatíčko, vyřídit Já sotva vyřizuju cukr v krvi. Cukrovka, vysoký tlak, a minulý týden mi řekli, že mám cholesterol až u stropu. Máte cholesterol? Já jo, klidně vám popíšu, jaký prášky beru
Paní, stačí jen tady něco podepsat zkouší mě přerušit.
Ale no tak, mladíku, přerušovat starší paní se nemá! Jak jsem říkala ty prášky mě celou nadmuly, jak balón na pouti. A dcera, chudinka, se rozvádí Její muž je flákač, jak byl i ten můj, co už je nebožtík i když i za života byl pořádný lenoch
Ten druhý už začal být nervózní, vyndal nějaké papíry.
Jde o pokutu pět tisíc korun a
Pět tisíc?! Prosím vás, já sotva našetřím na nájem. Víš kolik stojí plyn? A elektřina? Vnuk, ten nejmladší, co chce být zvěrolékař, i když je ještě ve škole, mi říká: Babi, tak často nenechávej běžet bojler. Ale v mým věku bez teplé vody ani ránu, klouby mě bolí
Prosim vás, vyslechněte nás
Né, vy poslouchejte mně. Víte, jaké je prodávat preclíky v osmašedesáti? Důchod mám, že by to nestačilo ani na acylpyrin. Mám artrózu kolena, ruce, krk Někdy nemůžu v noci spát, jak to bolí. Ale stánek je tu každý den ve sněhu, v dešti, v parnu. Když tu nejsem nežeru. A teď mám ještě platit pět tisíc? No to radši tady omdlím a ušetřím vám práci.
Ti dva na sebe koukli. Potili se jak v létě na Petříně.
Možná můžeme to splácet
Splátky? Já mám splátky s bankou, s lékárnou, s večerkou. Dokonce se sousedkou za zub. Víte kolik stojí zub? Tři tisíce! A to u státního zubaře.
Jeden už schovával papíry.
Počkejte, ještě jsem nedomluvila. Ségra chodí na dialýzu. Tušíte, co to je? Třikrát týdně, čtyři hodiny na mašině. Utrpení. Pojišťovna neproplatí všechno. Skládáme se všichni sourozenci, já dávám každej měsíc stovku z preclíků. A teď ještě pokuta? Za co? Mám všechny papíry, povolení od magistrátu, daně platím málo, protože vydělávám málo. S kartičkou pojištěnce se vám můžu pochlubit taky. Chcete ji vidět?
Vytáhla jsem peněženku, narvanou papíry.
Tady! Povolení platný až do příštího roku. Podepsané, oražené. A prosím, z jakého oddělení jste říkali, že jste?
Začali couvat.
Ehm, neřekli jsme? Podivné. Protože víte, já jsem sice důchodkyně, ale blbá rozhodně ne. Než jsem tu prodávala preclíky, dělala jsem 35 let na magistrátu přímo na odboru povolení. Takže bezpečně vím, co po mně kdo může nebo nemůže chtít a že opravdový kontrolor nepřijde v laciném obleku a peníze bez účtenky nevytáhne.
A ještě něco. Na rohu je kamera. A zeť je policajt. On mi zařídil tohle místo, je bezpečné. Mám ho na telefonu, za tři ulice tu může být.
Vypadali, že snad utečou.
Ne, paní, nějak došlo k omylu
Vezměte si na cestu preclík! křikla jsem za nimi. Vidíte, že nejsem mstivá!
Moje stálá zákaznice se smála, až jí tekly slzy.
Půl hodiny jste je držela!
A víš, že půlka z toho byla jen pohádka. Nemám cukrovku, dcera je v pohodě, ségra zdravá jak řípa. Ale tihle podvodníci si myslí, že kdo je starý a chudý, je zároveň blbý.
A ten zeťák, policajt?
Ten je pravej. Kamera taky. A dokumenty stoprocentní. Protože být chudá není to samé, jako být hloupá. Preclíky prodávám, protože důchody stojí za prd, ne že bych neuměla počítat.
Naservírovala jsem zákaznici obvyklé preclíky, s extra cukrem, a den jel dál.
A co si myslíte vy dělá z člověka chudoba snadnou kořist, nebo je životní zkušenost a fištrón víc než kdejaký titul?