Manžel dlouho mlčel. Přišel domů z práce, navečeřel se, oblékl si staré kalhoty a sedl si před televizi. Jedl, pil silný čaj a žádal si další. Snažila by se zajímat o to, jak probíhá jeho den, ptala by se, ale zdálo se, že se slova rozplývají ve vzduchu.
Vždycky tu pro ni byl. Staral se o její zdraví, vozil ji do sanatorií, kupoval jí ovoce, oblékal ji do módních šatů. Kupoval jí také jen kožené boty. Všechny opravy a renovace dělal sám – čistil starý sporák, štípal dřevo. Nebyl ani líný – tankoval palivo do auta, vozil k mamologům a dalším lékařům, když ho potřebovala. Pětadvacet let nepromluvil ani slovo, ačkoli v mládí o svých pocitech otevřeně mluvil. Po celou tu dobu mlčel, ale z opravdové lásky pro ni dělal všechno možné.
Nyní, když děti vyrostly, začali rodiče spát v oddělených ložnicích. To není nic neobvyklého. Někdo chrápe, někoho bolí hlava. Jednou týdně se “sejdou” v ložnici s minimálním nadšením. Ona si chtěla povídat a on chtěl spát. On pokrčil rameny a ona odešla. Ona prožívala všechno. Nakonec začala menopauza….
Jednoho rána před prací běžela do místní kavárny. Naklonil se k ní mladý muž, začal jí lichotit a dokonce si našel čas si s ní popovídat. Pozval ji na divadelní hru podle jejího oblíbeného románu. Když tam dorazila, uvědomila si, že se její život rozdělil na dva odlišné světy. Její srdce se roztříštilo na miliony kousků.
Včera ji zastihla zpráva. Maks jí psal vášnivé a žhavé dopisy. Nezdržoval se komplimenty. Poslal jí obrázek svého srdce. Ona mu poslala obrázek ženského předloktí a krku. Pak přišly romantické básně, bílé, bez rýmů, ale stejně živé. V době oběda na ni pod klikou dveří čekala kytice růží. Ten večer – láhev šampaňského v posteli. Před Maxmiliánem se opět cítila jako skutečná žena, která zapomněla na migrény a menopauzu….. Oblékla si své oblíbené boty a šaty – noční šaty – a cítila se báječně.
Začal dvojí život. Pendlovala mezi štěstím a povinností, někdy dokonce těžko rozeznávala, co je skutečné. Stala se štíhlou a sexy. Koupila si hedvábné pyžamo, červenou rtěnku a krátkou sukni.
Její manžel stále nic neříkal. Do ložnice už nechodila. Najednou Maxmilián zmizel. Už pro sebe nemohla najít místo. Znovu si četla jeho básně a vzkazy, celé hodiny proseděla v jejich restauraci. Když zjistila, že ji manžel podvádí, odvedla kurýry očima pryč. Pak zjistila, že má novou přítelkyni. Myslela si, že se jí po té zprávě srdce roztříští na malé kousky. Nemohla dýchat – měla pocit, jako by jí někdo vzal zásoby kyslíku. Vyšla z ložnice s mokrýma očima a její manžel seděl venku na podlaze. V jednu chvíli vzhlédl a po tváři mu stekla slza. Plakala spolu s ním. Objal ji a promluvil.
Snažil se vyjádřit všechny své pocity, ale stále zakopával o slova, jako by to byly ostré kameny. Měl v sobě tolik lásky a tolik nevyřčených slov…..
