Pár let zpátky se můj kámoš Jirka oženil. Hele, byl už ve třiatřiceti a držel se svobodného života fakt dlouho. Vždycky myslel jen na sebe a manželství byly pro něj skoro sprostý slovo. Návštěvy u rodičů, týdenní nákup jídla, rodinné oslavy to by do toho nikdy nešel. A když se z toho někdo dělal srandu, měl na to vždycky stejnou odpověď:
Mám svůj byt, fajn práci, co bych dělal s rodinou? Zvládám to sám. A navíc mám svého věrného psa Broka. Žijeme spolu v klidu a jsme šťastní. A ženský? Dneska jsou, zítra nejsou.
Ale znáš to, jednou to přijít muselo. A přišlo to i na Jirku. Spadnul do toho kvůli jedné ženské. A nebyla jen tak obyčejná Byla chytrá a dělala, že o něj moc nestojí, což ho samozřejmě lákalo ještě víc. Jmenovala se Miluše, seznámili se v kavárně. Bylo jí devětadvacet, rozvedená, ale děti neměla.
Pak se potkali znova, Miluše občas přespala u Jirky a najednou měl v šatníku i její věci. Dřív než si Jirka vůbec něco uvědomil, bydleli spolu. Jednou takhle seděli v kuchyni u čaje a Miluše na něj vyrukovala:
Jirko, víš, už jsi několikrát naznačil svatbu. A vlastně, asi bych do toho šla.
Jirka si to teda vůbec nevybavoval, ale ani to nechtěl rozporovat. Zkusil mlžit, ale Miluše přešla hned k plánům na svatbu.
Cítil, že to není úplně podle jeho představ, ale nešlo s tím už nic dělat. Asi se stejně dřív nebo později oženit musel. A Miluše nebyla vůbec špatná partie. Takže bylo o jednoho svobodného chlapa víc míň.
První rok manželství byl vážně fajn. Jenže, jak už to bývá, drobné hádky nechyběly. Miluši štvalo, když Jirka chodil domů pozdě nebo se vrátil z hospody s příliš promile v krvi. Ona si občas psala se svým bývalým manželem a probírala s ním problémy s Jirkou. To se Jirkovi vůbec nezamlouvalo.
Miluše tvrdila, že by měl být lidštější. No a jednoho dne měl Jirka v práci oslavu šéfových narozenin, takže dorazil domů zase jednou pěkně pod parou. Povaloval se v druhém pokoji a najednou slyšel Miluši, jak si povídá s Brokem.
Ty jsi ale vyčůranej pes. Celej den žereš a spíš, nic jinýho neumíš. Ale víš co? Jsi chytrější než tvůj pán. Nemluvíš, všechno chápeš. On nic chápat nechce. Jak s ním mám vydržet?
Jirka chtěl vlítnout do kuchyně a něco jí říct, ale to co uslyšel pak, ho dorazilo.
Zase přišel domů ožralej. Ani tobě to asi není příjemný, co? Je to pořád horší, už se na něj nemůžu ani dívat. Škoda že jsem si ho vzala. Ze začátku vypadal normálně, ale teď můj bývalý byl lepší. Nepil, měl slušný plat. Proč jsem ho sakra opustila? Tak mě dvakrát, třikrát podvedl, to se stává. Ale uměl mě vždycky udobřit a nosil mi dárky. Ještě mě pořád přemlouvá, ať se k němu vrátím. Co mám dělat, Broku? Řekni. Dej mi znamení
V tu chvíli Jirka vpadnul do kuchyně. Zavolal si Broka k sobě, kouknul na Miluši a řekl:
Jestli si myslíš, že jsem někdy toužil po rodině, tak to fakt ne. Žádnou manželku nepotřebuju. A už vůbec ne tebe. To tys mi vlezla do bytu. Zvedni se, zbal si věci, máš na to hodinu. Bývalý tě asi čeká, nebo si najdi třeba někoho jiného. A ještě jedna věc Zítra klidně podat žádost o rozvod.
Místo toho, aby odešla s hlavou vztyčenou, tak Miluše začala bulit a omlouvala se, pak ho ještě obvinila, že je bez citu. Ale Jirka zůstal tvrdý a prostě ji vyhodil ze dveří. Před barákem naskočila do taxíku a odfrčela pryč Bůhvíkam.