Vzpomínám si, jak jsem jednoho ranního dne nastupoval do autobusu na cestě do školy. Spatřil jsem muže asi padesátiletého, který se obtížně držel madla. Nejprve jsem si myslel, že snad požil alkohol, ale při bližším pohledu jsem pochopil, že se děje něco vážnějšího. Náhoda tomu chtěla, že jsme vystupovali na stejné zastávce, což ve mně vzbudilo zvědavost a rozhodl jsem se ho sledovat. Jeho chůze byla nejistá a já, plný obav, jsem se k němu přiblížil. Promiňte, pane, cítíte se dobře? zeptal jsem se. Jeho pohled byl zmatený a vystrašený, výraz ve tváři jasně prozrazoval bolest a nepohodlí.
Vteřiny ubíhaly, zvažoval jsem, jak pomoci. Najednou muž klesl k zemi a nereagoval na mé pokusy mu pomoci. Ostatní kolemjdoucí se tvářili lhostejně a pokračovali po svých cestách. Jednal jsem okamžitě a zavolal na tísňovou linku. Nemocnice v Brně vyslala sanitku a ta během chvíle dorazila. Lékaři mi poděkovali za rychlou reakci a zdůraznili, že kdybych nezasáhl, mohlo vše dopadnout mnohem hůř. Potom jsem se vrátil ke svému běžnému dni a vydal se na přednášky.
Žil jsem tehdy jen s maminkou, kterou jsem nikdy neslyšel mluvit o otci, protože ho neznala. Maminka pracovala jako uklízečka a společně jsme odklízeli sníh, abychom si přivydělali na bydlení. Jednoho z těchto chladných dnů před námi zastavilo drahé cizí auto. Z něj vystoupila výrazná žena a zamířila přímo k nám. Dostala jsem na vás kontakt od doktora. Zachránil jste život mému otci, řekla a podala mi obálku plnou bankovek v českých korunách. Dodala, že doktor jí sdělil, že nebýt mé rychlé reakce, její otec by možná nepřežil. Tento nečekaný dar nám pomohl zmírnit mnohé finanční starosti, které maminka měla. Dodnes mám tu chvíli v živé paměti.
Po maturitě jsem se rozhodl pro vojenskou službu. Maminka mi často říkala s úsměvem: Jsi moje největší radost. Vyrostl jsi v opravdového muže. Právě v té době jsem poznal Lucii, ženu, s kterou jsem chtěl spojit svůj život. Než jsme naše vztahy posunuli dál, představil jsem ji mamince. Hned si padly do oka Lucie byla krásná, chytrá a její povahu utvářeli laskaví rodiče. Nastala chvíle, kdy jsem poznal i její rodiče. Když mě její maminka spatřila, bylo vidět, že je překvapená, ale pak se usmála a objala mě.
Lucie, vzpomínáš si na příběh, který jsem ti vyprávěla o mladíkovi, který zachránil život tvému dědečkovi? začala maminka Lucie se zářícím úsměvem. Ten den spěchal do práce, ale porouchalo se mu auto. Musel jet autobusem, a tam ho přepadly bolesti na prsou. Omdlel, ale ten laskavý mladík mu pomohl okamžitě zavolal sanitku a byl u něj, dokud ho neodvezli. Vzpomínka spojila oba rodiny a vnesla do našich srdcí radost. Osud nám dovolil protnout cesty znovu po mnoha letech.