Když jí manžel řekl, že odchází za milenkou, Anna mu dokonce pomohla sbalit si věci. Dala pozor, aby si nezapomněl nabíječku a telefon. A když se za ním zabouchly dveře, sklouzla po zdi a vyjekla bolestí.
Přítel jí přišel na pomoc. Anna vypadala, že je v bezvědomí. Kamarádka se ji snažila utěšit, ale uvědomila si, že to sama nezvládne – přidal se k ní zbytek dívek.
Po sedm let manželství se Anna snažila být vzornou manželkou. Adam byl její druhý manžel; seznámili se po třicítce. Vzali se a nastěhovali se k sobě. Neměli žádné děti a nejspíš to tak bylo lepší.
Během prvního manželství Anna pochopila, že manželka musí být dokonalá ve všech směrech. Pokud její manžel nebyl s něčím spokojený, byla to její chyba. Její první manžel se chtěl vrátit, aby vše napravil, ale Anna už budovala vztah s Adamem.
Snažila se být co nejlaskavější, nejlaskavější a nejstarostlivější. Přátelé říkali, že jí manžel motá hlavu, ale ona to ignorovala a dál si dělala věci po svém. Věděla, že obraz manželky musí být dokonalý, aby nebyla znovu ušlapána a opuštěna.
A teď se to dělo znovu. Všechny dívky plakaly, jedna kamarádka mlčela a pak řekla:
– Neplač, on se vrátí. Vrátil se ten první, vrátí se i on. Bude si hrát a domů se bude plazit.
Pak Anna zašeptala:
– Ať si trhne nohou…
Ženy jsou moudré, dřív nebo později si uvědomí své chyby a udělají správnou věc. Jsou ochotné odpustit všechno, ale když je někdo zradí, pořád přemýšlejí, co se stalo, pak už tak snadno neodpustí.