Je mi 89 let. Volali mi s pokusem o podvod. Ale já byla inženýrka.
To úterní ráno zazvonil telefon právě když jsem si dopřávala šálek mátového čaje a luštila sudoku. V devadesáti třech letech mi hlava pořád slouží stejně svěže jako tehdy v šedesátých letech, kdy jsem psala první programy.
Paní Váchová? ozval se slizký hlas. Voláme kvůli podezřelé aktivitě na vašem účtu. Zaznamenali jsme neobvyklé transakce.
No jo.
Zase někdo.
Ach, to mě děsí, spustila jsem svým nejlepším třesoucím se babičkovským hlasem. Co mám dělat, chlapče?
Musíte nám potvrdit číslo vaší platební karty.
Ale jistě, jen si najdu brýle…, nechala jsem pár vteřin ticho. Víte co? Radši mi řekněte poslední čtyři číslice vy a já vám je potvrdím. Abych měla jistotu, že jste skutečně od banky.
Nastalo trapné ticho.
To takhle nepůjde, paní. Potřebujeme celé číslo.
Chápu, povzdychla jsem si. Jen mi řekněte… voláte z běžné VoIP linky, nebo používáte zabezpečené end-to-end šifrování?
Další odmlka.
Paní, potřebujeme jen…
Ptám se, protože zatímco spolu mluvíme, pokračovala jsem klidně, už jsem vystopovala vaši IP adresu. Zajímavé… internetová kavárna. Víte, čtyřicet let jsem navrhovala bezpečnostní systémy. Jsem systémová inženýrka. Člověk se leccos naučí.
Já paní
A ještě něco, dodala jsem. Právě jsem na téhle lince spustila skript. Teď vytahuje údaje z vašeho zařízení. Chcete, abych vám přečetla vaše kontakty, nebo je mám rovnou poslat policii?
Slyšela jsem, jak polkl nasucho.
To je nezákonné
Nezákonné? zasmála jsem se. Chlapče, když já psala první kód, tvoje babička ještě běhala po dvorku. A mimochodem, celý hovor nahrávám i s metadaty. Víš, co je na tom nejlepší? Vidím tvou obrazovku. Zdravím tě, Jirko. To je pěkná profilovka. Ví tvoje maminka, co vyvádíš?
Klap.
Položil.
Smála jsem se tak nahlas, až jsem málem převrhla hrnek s čajem. Hned jsem volala svému vnukovi tomu, co si vždycky dělá legraci, že prý mám z technologií akorát vítr v hlavě.
Aleši, povídám mu, když zvedl telefon, právě jsem převezla jednoho podvodníka, co mě chtěl okrást. Pořád si myslíš, že nerozumím internetu?Na chvíli bylo na druhé straně ticho, a pak se Aleš rozesmál. Tak opravdově, že jsem ho odtud zpočula až sem.
Babi, ty jsi fakt šéf! Na příští rodinný oběd si nachystej prezentaci, ať vidí i strýcové, co je pravá kyberbabička!
Usmála jsem se, dýchla do čaje a v duchu se vrátila k nedokončenému sudoku. Venku na platanovém stromě zrovna přistával kos. Zmáčkla jsem tlačítko na starém rádiu a v hlavě mi běžel jediný vtípek: Po devadesáti letech a tisíci vynořených řádcích kódu mi ještě pořád nikdo nezlomil heslo.
A tak jsem se zasmála znovu. Protože i v devadesáti třech, to nejdůležitější je nikdy nezapomenout heslo k radosti ze života.
