Je mi 60 let. Ve svém domě již neočekávám žádné přátele ani příbuzné. Mnoho mých blízkých si myslí, že jsem příliš arogantní, ale abych byl upřímný, na názorech ostatních lidí mi nezáleží.
Největším důvodem, proč jsem přestal přijímat hosty, je moje lenost. Provoz domu mě opravdu vyčerpával. Nejenže jsem přece musela dát všechno do pořádku, ale ještě jsem musela připravit nějaké pohoštění. Na to teď nemám ani prostředky, ani chuť. Můžeme se sejít v kavárně a dát si kávu. Proč musíte sedět doma?
Druhým důvodem je negativní energie. Ne všichni návštěvníci k vám přicházejí s čistou duší. Proč potřebuji problémy a trápení jiných lidí? Po každém přijetí hostů jsem se cítil zlomený a v depresi. Už jsem nechtěl obětovat své pohodlí. Od té doby, co jsem přestala otevírat dveře svého domu, mě noční můry a nespavost opustily.
Také jsem v důchodu a doma se nudím. Chci se dostat z domu, navštívit nová místa a nějak se zbavit stresu. Jaký má smysl se mračit a tahat všechny k sobě domů? Odejdou později a vy budete muset uklízet a trápit se tím, jestli jste hosty přijali dobře, nebo špatně.
Naše město je plné míst, kde se můžete bavit. V dnešním světě není nutné scházet se s přáteli a slavit narozeniny nebo jmeniny mezi čtyřmi stěnami. Ano, a já si to chci užít a nechci celý den běhat se smetákem a hadrem.
Teď je můj domov můj malý svět. Nejsou v něm lidé, které nepotřebuji. Možná si řeknete, že jsem nehostinný sociopat, ale to je mylná představa.
Rezonuje s vámi můj pohled na věc?