Je mi 58 let a žiju sama, ale necítím se osamělá. S manželem jsme se rozešli před lety a od té doby jsem se naučila vážit si svobody a nezávislosti. Mám jediného syna, Jakuba, kterému je třicet. Jsme velmi blízcí a to naplňuje můj život radostí. Nedávno se Jakub oženil, ale naše vztahy zůstaly stejně přátelské a upřímné jako dřív. Často mi volá, dlouho si povídáme, smějeme se a vzpomínáme. Jeho žena Jana je skvělá – otevřená, laskavá a opravdu milá. Jsem ráda, že si syn našel takovou životní partnerku.
Bydlím v malém, ale útulném domku na okraji Brna. Je tu klid, mám zahrádku, ve které ráda pracuju. Pěstuju květiny a trochu zeleniny, je to můj koníček a velká radost. Sousedi jsou fajn, často se navštěvujeme na kafe a povídáme si. Někdy žertuju, že můj život je jako seriál – pořád se něco děje.
Dřív jsem pracovala jako účetní, ale teď jsem v důchodu, tak mám víc času pro sebe. Ráda čtu, hlavně detektivky a romantické příběHY. Občas se koukám na staré filmy – vrací mě to do mládí. Taky moc ráda pletu – ponožky, šály, někdy i svetry pro Jakuba a Janu. Smějou se, že je „zavaluju“ dárky, ale vidím, že je to těší.
Občas se mi stýská po minulosti – po mládí, první lásce, snech, které jsem sdílela s manželem. Ale nenechávám se tím dlouho trápit. Život mě naučil být silná. Rozvod byl těžký, ale nelituju – dal mi svobodu být sama sebou. Teď žiju s pocitem, že každý nový den je šance. Nedávno jsem se přihlásila na kurzy angličtiny – chci cestovat, třeba i vyrazit do zahraničí. Jakub mě v tom podporuje, říká, že jsem stále čiperná.
Můj syn je moje hrdost. Je inženýr, svědomitý a cílevědomý. Vždycky jsem se snažila být mu nejen mámou, ale i kamarádkou. Všechno si říkáme – on mi vypráví o práci a plánech, já zase o svých malých radostech. Jeho svatba byla pro mě velká událost. Strašně jsem jí prožívala, ale bylo to úžasné – smích, tanec, šťastné oči novomanželů. Jana rychle zapadla do naší rodiny a jsem jí vděčná za to, jak se ke mně chová.
Někdy přemýšlím o budoucnosti. Samozřejmě bych ráda měla vnoučata, ale nespěchám na Jakuba s Janou – mají ještě čas. Ať si užijí život ve dvou. Mezitím žiju svůj život a raduju se z maličkostí. V mém věku už vím, že štěstí není v něčem velkém, ale v drobnostech – v úsměvu syna, v dobrém rozhovoru, v rozkvetlé květině na zahrádce. Nejsem sama, protože moje srdce je plné lásky.
Život je cesta a já jsem vděčná za každou jeho část. Čeká mě ještě spousta zajímavého a jsem připravená na nová dobrodružství. Třeba si pořídím psa – Jakub mi už dlouho naznačuje, že bych měla mít „parťáka“. Kdo ví, třeba to bude můj další krok. Zatím si užívám, co mám, a děkuju osudu za svého syna, naše pouto a za každou maličkost, kterou mi den přinese.
