Je mi pětačtyřicet let. Do svého bytu už si hosty nezvu.
Někteří lidé, když přijdou na návštěvu, zapomínají, že nejsou doma. Jsou netaktní, dávají nevyžádané rady a vůbec nespěchají k odchodu.
Kdysi jsem byla velmi pohostinná, ale to mě rychle přešlo. Po čtyřicítce jsem začala přemýšlet jinak a rozhodla jsem se, že už nikoho domů zvát nebudu. Proč bych to dělala? Jen mě rozčiluje mít takové hosty.
Naposledy jsem slavila narozeniny v jedné pražské restauraci. To mi naprosto vyhovovalo teď už slavím jen takhle. Teď objasním, proč jsem to změnila.
Pořádat oslavu doma je opravdu drahé. I obyčejná večeře znamená utratit spoustu korun. A připravte-li sváteční posezení, částka ještě vzroste. Hosté přijdou s maličkými dárky vždyť je krize. Sedí pak do noci, a já bych si už potřebovala oddechnout a místo toho mě čeká hora špinavého nádobí a úklid.
Doma už na nikoho nečekám. Uklízím a vařím tehdy, kdy chci. Po domácích svátcích jsem bývala unavená a trochu smutná. Teď, když končí svátky, mám čas si dát vanu a jít spát brzy.
Mám víc volného času a využívám ho podle sebe. Kamarádky třeba Marcela nebo Šárka se staví na čaj, ale už mě netrápí, že nemám žádné koláče. Řeknu, co si myslím. Pokud potřebuji klid, nebojím se ukázat ke dveřím. Nezní to možná zdvořile, ale já dám přednost svému pohodlí.
A co mě nejvíc fascinuje? Právě ti, kteří rádi chodí na návštěvy k jiným, sami doma téměř nikdy nikoho nevítají. U druhých je to jednodušší nemusí se starat, vařit ani uklízet.
A co vy? Zvěte si domů hosty? Považujete se za pohostinnou osobu?