Je mi 38 let, nejsem vdaná, nemám děti – a víte co? Cítím se naprosto šťastná. Nemám žádný z těch problémů, o kterých lidé rádi mluví, když zjistí můj stav. Bydlím v krajském městě, mám dobrou práci, vlastní byt a auto – všechno jsem si pořídila sama, bez cizí pomoci. Navíc pomáhám rodičům, kteří žijí na vesnici. A nejvtipnější je, že nikdo nevěří, že je mi víc než 28. Asi proto, že vypadám mladší a mám v duši lehkost bytí.
Jmenuji se Alena a vždycky jsem věděla, co od života chci. Po gymnáziu jsem šla na vysokou, studovala marketing, a pak začala budovat kariéru. Teď vedu oddělení ve velké firmě. Práce mě baví, umožňuje mi cestovat, potkávat lidi a pořád se učit něco nového. Výplata stačí nejen na život, ale i na spoření. Mám ráda svou práci, a to je asi jeden z důvodů, proč jsem pořád v dobré náladě.
Byt jsem koupila před pěti lety – moderní, s velkými okny, v centru města. Zařídila jsem si ho podle svého vkusu: hodně světla, útulný nábytek, pár obrazů, které jsem přivezla z cest. Auto je moje hrdost. Není to žádná luxusní limuzína, ale spolehlivý a pohodlný vůz – ideální pro ježdění po městě a za rodiči na vesnici. Tam často trávím víkendy, když potřebuju vypnout z městského shonu. Pomáhám mámě a tátovi s hospodářstvím, vozím jim nákupy, občas udělám nějakou drobnou opravu. Mají radost, když přijedu, a já mám radost, že jim můžu aspoň trochu zpříjemnit život.
Hodně lidí se ptá, proč nejsem vdaná a nemám děti. Některým to přijde divné, hlavně v mém věku. Ale necítím, že by mi něco chybělo. Jsem otevřená vztahům, ale nespěchám. Pokud potkám člověka, se kterým budu chtít sdílet život – skvělé. Pokud ne – nebudu z toho mít smutek. Mám přátele, chodíme spolu do kina, na koncerty, pořádáme posezení. Mám i koníčky: věnuju se józe, maluju akvarely a občas chodím na taneční lekce. Můj život je tak nabitý, že na nudu není čas.
Někdy si lidi myslí, že něco skrývám, že mám tajné trápení. Ale to není pravda. Prostě žiju tak, jak se mi líbí. Nechci se podřizovat cizím očekáváním nebo si brát muže jen proto, že „se to má“. Moji rodiče zpočátku trochu nervovali, hlavně máma. Toužila po vnoučatech, ale postupně pochopila, že jsem šťastná po svém. Teď už jen vtipkuje: „Alenko, ty jsi jako filmová hvězda – věčně mladá a svobodná.“
Občas slyším od známých výčitky: prý v mém věku je už pozdě zakládat rodinu. Ale já nevěřím v takové „pozdě“.