Je mi 38 let, nejsem vdaná, nemám děti – a víte co? Cítím se naprosto šťastná. Nemám žádné z těch problémů, o kterých lidé rádiš rozmívají, když zjistí můj stav. Žiju v krajském městě, mám skvělé zaměstnání, vlastní byt i auto – vše jsem získala sama, bez cizí pomoci. Navíc pomáhám rodičům, kteří žijí na vesnici. A nejvtipnější je, že nikdo nevěří, že je mi víc než 28. Asi proto, že vypadám mladší a mám v duši lehkost.
Jmenuji se Adéla a vždycky jsem věděla, co od života chci. Po škole jsem šla na univerzitu, studovala marketing a pak začala budovat kariéru. Teď vedu oddělení ve velké firmě. Práce je zajímavá, umožňuje mi cestovat, poznávat people, pořád se učit něco nového. Výplata mi stačí nejen na život, ale i na úspory. Mám ráda svou práci a to je asi jeden z důvodů, proč jsem pořád v dobré náladě.
Byt jsem koupila před pěti lety – moderní, s velkymi okny, v centru města. Zařídila jsem si ho podle svého: hodně světla, útulný nábytek, pár obrazů, které jsem přivezla z cest. Auto je moje pýcha. Není to luxusní vůz, ale spolehlivý a pohodlný – ideální pro ježdění po městě i k rodičům na vesnici. Tam často trávím víkendy, když chci uniknout městskému shonu. Pomáhám mámě s tátou na zahradě, vozím jim nákupy, občas něco opravím v domě. Mají radost, když přijedu, a já jsem ráda, že jim můžu aspoň trochu zpříjemnit život.
Mnoho lidí se ptá, proč nejsem vdaná a nemám děti. Některým to přijde zvláštní, obzvlášť v mém věku. Ale necítím, že by mi něco chybělo. Jsem otevřená vztahům, ale nespěchám. Pokud potkám někoho, s kým budu chtít sdílet život – skvělé. Pokud ne, nebudu smutná. Mám přátele, spolu chodíme do kina, na koncerty, pořádáme posezení. Mám koníčky: cvičím jógu, maluji akvraelemi, občas chodím na taneční lekce. Můj život je tak bohatý, že na nudu není čas.
Někdy si lidi myslí, že něco skrývám, že mám tajné trápení. Ale to není pravda. Prostě žiju tak, jak se mně líbí. Nechci se podřizovat cizím oczekáváním ani se vdávat jen proto, že “se to má”. Moji rodiče zpočátku měli obavy, hlavně máma. Snila o vnoučatech, ale časem pochopila, že jsem šťastná po svém. Teď si ze mě dělá legraci: “Adélko, ty jsi jako filmová hvězda – věčně mladá a svobodná.”
Občas slyším výtky od známých: prý v tomhle věku je už pozdě zakládat rodinu. Ale nevěřím na to “pozdě”. Život není rozvrh, kde vše musí jít podle plánu. Znala jsem ženy, které měly děti po čtyřicítce – a byly skvělé maminky. Když budu jednou chtít dítě, budeme o tom přemýšlet. Prozatím mi je dobře tak, jak to je. Užívám si svobody, možnost cestovat, když se mi zachce, trávit víkendy podle své chuti.
Mé mladistvé vzezření je asi mix genetiky a životního způsobu. Starám se o sebe: sportuji, zdravě jím, pečuji o pleť. Ale hlavní je vnitrní nastavení. Nedovolím, aby mě stres rozhodil. Když něco nejde, hledám řešení, nestěžuji si. Možná proto si lidé myslí, že je mi 28? Směji se, když tohle slyším, a odpovídám: “Protože žiju s lehkostí!”
Rodiče jsou moje největší opora. Jsou hrdí, že jsem všeho dosáh sama. Snažím se je navštěvovat co nejčastěji, vozím dáreky, pomáhám s opravami, platím účty. Máma vždycky uvaří moje oblíbené ovocné knedlíky a táta vypráví příběhy z mládí. Ty chvíle jsou k nezaplacení. Jsem vděčná,
