Zdenka vydávala za muže svou dceru. Hostů bylo tak třicet pět, vesměs příbuzní a kamarádi ženicha.
Dcera Alžběta byla nádherná, jako každá nevěsta. Pro Zdenku její časný sňatek v devatenácti přišel nečekaně. Pořád doufala, jako každá matka hodné holky, že Alžběta nejdřív dokončí vysokou a až potom… Ale stalo se, co se stát mělo. Dcera byla ve druháku, ženich Honza na konci studia. Rozhodli se vzít a hotovo. Honza považoval život bez papírů za nedůstojný – jeho dívka si zaslouží být manželkou hned a napořád!
Bývalý manžel Zdenky, Alžbětin otec, se na svatbu nedostavil, i když pozván byl. Aspoň že dceři poslal nějaké peníze, za to dík. Už pět let byl pryč z rodiny, kontakt s dcerou nevyhledával, omezil se na alimenty posílané přes účetní.
Svatba byla v plném proudu. Všechno klapalo, moderátor věděl, co dělá. Zdenku znervózňoval jeden host, nejspíš nějaký Honzův vzdálený bratranec, který ji nepřestával sledovat. Ať stála kdekoliv v sále, cítila na sobě jeho pohled. Ten pohled ji doslova „vrtal“. Dokonce se naštvala – jak si ten frajírek dovoluje se na ni tak dívat?
Zazněla valčíková melodie, dnes už na mladých svatbách vzácná, málokdo ji umí zatancovat. Zdenka valčík milovala, a tak s radostí vykročila právě s tím mládencem, na kterého se před chvílí zlobila. Tančil jako bůh. Byli nejkrásnějším párem uprostřed parketu. Zdenka vypadala skvěle i jindy, ale dnes se mohla zdát spíš sestrou než matkou nevěsty. Šaty smaragdové barvy dokonale padly na její štíhlou postavu, ležérní účes, jiskra v očích – všechno z ní dělalo neodolatelnou ženu.
„Kde ses tak naučil tančit?“ zeptala se ho Zdenka, když ji po tanci doprovázel zpět.
„Léta jsem chodil do tanečních. Mám vycvičené oko – hned jsem poznal, že tady nikdo netančí líp než vy,“ odpověděl s úsměvem.
Všechny další tance – už si říkali, že se jmenuje Jakub – strávil jen se Zdenkou. Nehnul se od ní, aby nestihl pozvat ji na každý další. Zdence se trochu točila hlava od šampaňského a pocitu neuvěřitelné lehkosti, jako za mlada.
„A co že je mladý? Aspoň si zatancuju, kdy jindy?“ pomyslela si.
Po svatbě se Alžběta odstěhovala od matky k manželovi. Bydleli v pronájmu. Zdenčin týdenní dovolený skončil, a tak se vrátila do práce. Když jednou po směně vyšla z budovy sociálky – tam totiž pracovala – uviděla před ní Jakuba s kyticí.
„Co tady děláš? A ještě s květinami? Z tebe mě zítra všichni kolegové vytáhnou, budou se ptát, ve které třídě můj nápadník chodí!“ rozhořčila se.
„Já už pracuju, školu mám dávno za sebou. Končím o hodinu dřív a měl jsem nepřekonatelnou chuť vás vidět. Kontakt jsem dostal od vaší dcery, prosím. A ani nevypadám tak mladě, je mi pětadvacet,“ urazil se Jakub.
„A mně je čtyřicet, cítíš ten rozdíl? Upřímně tě varuju, nechoď za mnou! Neztrácej čas! Koukej kolem, tolik mladých holek!“ A Zdenka rychle zamířila k zastávce.
„Vám je čtyřicet? To snad ne! Ale i kdyby, co na tom? Budu vás milovat v každém věku a nikdo mi v tom nezabrání, ani vy! Teď už věřím v lásku na první pohled – jak vás na té svatbě uviděl, byl jsem ztracenej,“ sršel Jakub, když ji doháněl.
Od té doby ji Jakub vyzvedával každý den. Jezdil s ní autobusem až domů, pak se vracel. Nic po ní nechtěl, byl nesmírně galantní a pozorný.
Přiznejme si – Zdenku jeho pozornost hřála, ale věděla, že mezi nimi je velký věkový rozdíl. Nechtěla mu kazit život, měl si najít mladou dívku.
Ale ať se snažila, jak chtěla, jejich vztah se přece jen začal rozvíjet. A Jakub se v něm ukázal jako citlivý, čestný a spolehlivý člověk. Když Zdenka onemocněla zápalem plic, staral se o ni. Vlastně ji zachránil. Tehdy pochopila, že to myslí vážně a opravdu ji miluje.
Takový nápor citu Zdenka nevydržela a kapitulovala. A která by žena odolala?
Jakub ji požádal o ruku. Dcera s manželem ji přemlouvali, ať to přijme. Zdenka odmítala. Byla přesvědčená, že ji dřív nebo později opustí.
Možná by pochybovala dál, kdyby neotěhotněla – a chtěla těhotenství ukončit. Jaké dítě? Vždyť brzy bude mít vnoučata! Jakub ji nejspíš opustí a ona zůstane na výchovu sama.
Ale Jakub všechny její plány zhatil. On i jeho rodiče ji přesvědčili, že i kdyby se rozešli, pomůžou dítě vychovat.
Jakub a Zdenka se vzali. Oslavu měli skromnou, jen s nejbližšími, protože nevěstino bříško už bylo dost vidět.
Dnes je jejich synu Janovi dvacet.
Zdenka s Jakubem jsou pořád spolu. Mají spoustu společných zájmů, rozumí si beze slov, často stačí jen pohled. Prostě jsou šťastní.
Jen jedno jim vadí. Zdence je šedesát, Jakubovi jen pětačtyřicet. Pořád ji trápí, že mu zničila život.
Ale on si myslí, že je nejšťastnější muž pod sluncem.