Bylo to před léty, když jsem se provdala za muže, který již měl dceru z prvního manželství. Její matka ji opustila a odjela za hranice s novým mužem, zanechajíc dítě otci. Nyní žiji v pekle, snažíc se sžít s cizí dcerou v našem domě v malém městečku Sušici. Snila jsem o šťastné rodině, ale místo toho mám doma rozmazlenou, nevychovanou holku, která mi otravuje život. Teď jsem těhotná a potřebuji, aby odešla k babičce. Ale jak to zařídit, aby odejít chtěla ona sama?
Když jsme s Jakubem začali chodit, jeho dcera Tereza většinou bydlela u babičky. Vídala jsem ji jen zřídka a myslela si, že dítě přijmu jako součást jeho života. Po svatbě se ale vše změnilo. Tchyně prohlásila, že se o vnučku už nezvládá starat, a přestěhovala Terezu k nám. Snažila jsem se s ní najít společnou řeč, ale všechny moje snahy narazily na její lhostejnost a drzost. Nevnímá mě, ignoruje mě, jako bych byla vzduch. Navíc si v domě dělá, co chce, nechává všude nepořádek a na každou maličku si stěžuje otci nebo babičce.
Každý den slyším od tchyně kázání: “Běž trpělivější, Aleno, najdi k ní cestu!” Jakub mě také prosí o shovívavost, ale já nechápu, proč bych měla ustupovat dvanáctileté holce, která mi sprostě odsekává. Není moje krev a nechci být její chůva! Brzy budu mít vlastní dítě a nehodlám snášet její vrtochy. Proč ji nikdo nevychovává, nedá ji do latě? Jakub s matkou Terezu rozmazlují, přehlížejí její hrubost a lenost. Pokud to tak půjde dál, vyroste z ní sobecká rozmazlená ženská.
Tereza je nepořádnice a flink. Nechává špinavé nádobí, poházené oblečení a uklízet musím já. Její chování mě šokuje – je zlá, vychytralá, dělá všechno proto, aby mě vytočila. Jakub pracuje dlouho do noci, a tak jsme s Terezou často samy. Už není malé dítě, ale manžel s tchyní trvají na tom, že ji nelze nechat o samotě. Proč bych já měla obětovat svůj čas a nervy? Také chci pracovat, odpočívat, žít svůj život!
Tchyně k nám chodí na pár hodin, mazlí se s Terezou a pak mě začne peskovat: “Proč si s ní nehraješ? Proč ji nevychováváš?” Opravdu si myslí, že se musím starat o Jakubovu dceru jako o vlastní. Jejich nátlak mě dusí. Kdyby po mně nechtěli nemožné, možná bych se smířila. Teď ale lituju, že jsem si vzala muže “s batohem”. Tereza mi nikdy nebude vlastní a nehodlám to předstírat.
Všechno komplikuje moje těhotenství. Chci klid v domě, chci se připravovat na narození vlastního dítěte, místo abych plýtvala nervy na cizí dceru. Tereza je součástí Jakubovy minulosti, ale já kvůli ní nemusím trpět. Jak zařídit, aby odešla, aniž bych zničila naši rodinu? Jsem na pokraji sil a potřebuji řešení…