– Jak to, že si nechceš změnit jméno? – vykřikla moje tchyně na matrice

Dobré zprávy

Anička nechtěla ani pomyslet na svatbu. Ale když jí bylo devatenáct, otěhotněla s Tomášem, spolužákem, s kterým chodila už tři roky. Neměla moc na výběr nechtěla, aby její dítě vyrůstalo bez otce.

Tomáš byl sice o něco starší, ale povahou pořád kluk, který se spíš držel mamince než měl smysl pro zodpovědnost. Přesto se postavil čelem ke všemu slíbil, že si Aničku vezme a bude se starat o rodinu. Začaly tedy přípravy na svatbu.

Anička by byla nejradši, kdyby se mohli jen tak vzít s pár svědky, ale příbuzní na tom byli jinak. Trvali na velké hostině, jak bývalo zvykem. Anička nechápala, proč by měli utratit hromadu korun za oslavu pro ostatní, když by ty peníze mohli raději použít pro miminko. Ale nikdo ji neposlouchal. Restauraci, svatební šaty i hosty vybírali za ni. Kdo o tom rozhodoval? Tchyně a sestra.

Když jí poslali na zkoušku šatů, nechtěla tam jít. V hlavě si představovala šaty, které budou mít milion volánů a všívaných kamínků vkusu jejích příbuzných nevěřila. Když její odmítnutí uslyšeli, označili ji za nevděčnici a byli pěkně rozčilení. Aničku to v tu chvíli nezajímalo: měla dost starostí se školou, maturitou, a přípravou na příchod dítěte.

Do matriky přišla ve svých jednoduchých bílých šatech, které jí slušely a cítila se v nich dobře. A tam začala ta pravá zábava.

Příbuzní nevěděli, že se Anička rozhodla ponechat si své příjmení. Tomáš s tím souhlasil, vůbec mu to nevadilo. Ale tchyně se rozčílila, a začala křičet: Jak to, že si nechceš vzít naše jméno? Anička se jen usmála a ustoupila stranou. Zítra ji čekala svatba v manželově vesnici, s celou jeho širokou rodinou. Musela si ušetřit nervy.

Manželství vydrželo jen pár let. Tomáš byl špatný manžel i otec každý víkend proseděl u počítače a rodinu ignoroval. Když Aničce došla trpělivost, sbalila si kufr a odešla.

Tchyně nebyla z Aniččina rozhodnutí vůbec nadšená. Ale Anička si konečně oddychla cítila se svobodná a šťastná, jak už dlouho ne.

Rate article
Add a comment