Jak se z Markéty stala maminka díky svému laskavému srdci
Markéta vstoupila do paneláku a u svých dveří zahlédla krabici. Chvilku na ni nechápavě zírala. Uvnitř, stočení do klubíčka, leželi pes a kočka. Vyděšeně se na Markétu dívali a třásli se strachy.
Co to je? Kdo jste? zeptala se Markéta, jako kdyby jí ty opuštěné tvory mohli odpovědět.
Vtom se otevřely dveře sousedního bytu a vykoukla sousedka, paní Růžičková.
Ah, Markétko, dobrý večer. No toto! Paní Věra ze druhého patra už není mezi námi, a její zvířata její neteř stejně nikde neudala.
Nabízela všem nikdo nechtěl. Já mám doma kocoura, nesnese jiné, jiní mají alergii Nechcete je vy s Petrem vzít? Děti nemáte, mladí jste, práce vám nese peníze.
My jsme nad zvířaty moc neuvažovali, natož brát hned dva zarazila se Markéta.
Bylo by lepší je nerozdělovat. Jsou na sebe zvyklí, bylo by jim těžko. Vždycky spolu spali Věra chodila se psem ven, kočka běhala sama po dvorku, moc náročné nebudou.
Nechcete se jich ujmout? žadonila paní Růžičková.
A když je nevezmeme? zeptala se Markéta. Co s nimi bude?
Povídalo se, že je vezmou utratit. Krabici už tu mají. Byt už skoro prodaný, noví majitelé je nechtějí povzdechla si sousedka.
V tom vešel do chodby muž a zpytavě se na Markétu podíval. Přikývl směrem ke krabici:
Nechcete si je nechat? Jsou klidní, žerou málo. A už mají svůj věk. Moc dlouho tu nebudou Nikdo je nechce Je to škoda, panička je měla ráda.
Dobře, dáme jim domov. Ani pomyslet nemůžu, že by je utratili. Jak se jmenují? Jsme tu noví, moc lidí neznáme řekla Markéta. Muž se zaradoval a odnesl krabici k nim do předsíně.
Pes se jmenuje Bertík, kočka je Amálka. Děkuju vám, opravdu položil na předsíňovou skříňku tisícikorunu a vodítko, na začátek aspoň něco. Ještě jednou díky
Markéta zavřela dveře a svlékla kabát. Sedla si ke krabici a začala s novými společníky hovořit.
Tak co, kamarádi? Petr bude koukat. Takhle ho překvapit Snad nás všechny nevyhodí! Ale on má dobré srdce, určitě to zvládneme mluvila na ně tiše.
Nebojte se, nic vám se nestane. Na utlučení vás nedám To bych nesnesla
Kočka jakoby rozuměla, vylezla z krabice a začala prozkoumávat byt. Pes ještě chvíli seděl a sledoval, co se bude dít, ani se nepohnul.
Markéta šla do kuchyně a nahlédla do lednice. Jídlo pro zvířata samozřejmě neměla. Uvařila kaši, přidala pár kousků masa, protože si řekla, že oběma to bude chutnat.
K jejímu překvapení kočka po rutinní inspekci bytu zamířila do kuchyně a v široké misce se s chutí pustila do kaše. Markéta zavolala i Bertíka.
Ten váhal, ale když viděl svou kamarádku s chutí jíst, opatrně přišel a upřeně hleděl na Markétu.
Mezitím dorazil domů Petr, Markétin muž. Byl dobře překvapený, ale společně si řekli, že zkusí najít zvířatům nové páníčky, ideálně do domu, kde budou mít víc místa.
Markéta a Petr byli spolu čtyři roky, tenhle byt si pořídili před dvěma. Měli se rádi a žili v klidu, jen absence dětí je někdy zarmucovala.
Ty, čistotná, sama jsi nechtěla zvíře divil se Petr.
Myslela jsem, že přijde dítě. Ale teď tu jsou ti dva. Utratit je To bych nezvládla. Odpusť mi v očích Markéty se zaleskly slzy.
Mám zvířata rád. Co naděláš, postaráme se. Zeptám se zítra v práci mezi kluky, třeba někdo vezme, objal ji Petr.
Od toho dne se život doma změnil. Bertík a Amálka si brzy zvykli. Jejich předchozí byt byl zrovna nad bytem Markéty a Petra, stejný půdorys, stejné okolí.
Šikovní jste, mí milí říkávala jim Markéta. Jako byste tu byli odjakživa
Pejska vodila ven třikrát denně. Kočka odcházela na procházky sama oknem a sama se vracela, což paničce vyhovovalo.
Paní Růžičková měla radost, že se Markéta zvířat ujala a ráda pomáhala: nosila Bertíkovi chrupavky ze svého vývaru a Amálce zbytky kaše.
Večer se Petr a Markéta spolu smáli, když sledovali, jak si kočka hraje s novými hračkami a pes spokojeně odpočívá v pelíšku.
Oba chlupáči vždy spali spolu. Byli na sebe zvyklí a Markéta s Petrem poznali, že je správné, že zůstali pohromadě.
Po několika měsících se Markéta s Petrem rozhodli, že už nového domova pro ně hledat nechtějí, protože si na ně tolik zvykli, že představa rozloučení byla nepředstavitelná.
Markétu občas navštívila její maminka, která bydlela nedaleko. I ona si zvířata oblíbila, i když ji zprvu to pořízení dcery zaskočilo.
Vzala bych Amálku, ale bydlím ve třetím patře, a ona je zvyklá běhat venku říkala Markétě.
Ale Markéta byla rozhodnutá:
Ne, mami, budeš je hlídat, až pojedeme na dovolenou. To bude ta pravá pomoc. Květiny zaliješ a na ně dáš pozor.
Když přišlo léto a jeli na dovolenou k moři, Markéta denně volala mamince a ptala se na zvířata.
Je v pořádku, oba jsou hodní, dobře jedí, spí spolu, každý den spolu chodíme na dvorek. Užijte si dovolenou! ujišťovala ji maminka.
Po návratu byla Markéta užaslá, jakou radost z nich oba mazlíčci měli Bertík vrtěl ocasem, poskakoval a kňučel.
Kočka si po bouřlivém vítání přišla k Petrovi, otírala se a hlasitě předla.
Teda, máme ty naše čtyřnožce vážně rádi radoval se Petr. Markéta pohladila Bertíka a šla nachystat jídlo pro všechny.
Pak chodila dřív spát, aby ráno stihla s Bertíkem procházku a potom společné snídaně pro celou chlupatou partu.
A za pár měsíců Markéta nervózně oznámila Petrovi, že čeká miminko. Splněný sen, tolik si to oba přáli.
Maminka tehdy prohlásila:
Vidíš, ne nadarmo ti byli poslání Bertík a Amálka. Jako by ti chtěl Pán Bůh vyzkoušet srdce. No a vrátil ti to, teď se chystej na mateřství.
To asi ano, mami. Nevím, jestli na pověry věřím zamyslela se dcera. Ale přípravu na mateřství mám díky nim skvělou.
Je to péče, starost, láska i uklízení Prostě jako děti!
Chceš, abych si je vzala k sobě, abys to měla lehčí, až se malý narodí? navrhla maminka.
Ne, mami, zvládneme to. Všechno bude dobré. Nikdo nám do toho mluvit nemusí. Ty raději přijď na procházku s kočárkem, až bude miminko spát, nebo nám pohlídej doma.
Objaly se.
Těhotenství Markéty probíhalo hladce. V pravý čas se narodil chlapeček. Petr i Markéta byli štěstím bez sebe, stejně jako celá rodina.
Bertík, už starý a klidný, štěkával jen výjimečně.
Amálka rodině taky žádné starosti nedělala, v létě byla celé dny venku, sedávala v záhoně nebo šplhala po staré lípě. Všichni spolu žili spokojeně a rodina byla konečně kompletní.
A staré sousedky, pod vedením paní Růžičkové, teď vyprávěly po celé ulici, jak se z Markéty stala maminka díky svému laskavému srdci.
Prezentovala to jako skutečnou historku a důkaz, že vesmír vrací upřímné činy
A co myslíte vy, má paní Růžičková pravdu? Napište, co si o tom myslíte, a nezapomeňte dát like!