S Ivetou jsme spolu už 12 let to už je docela slušná rodinná historie, co myslíš? Na začátku bylo všechno super, já pracoval, Iveta se starala o domácnost, dali mi dva skvělé děti holku a kluka.
Poslední dobou jsem byl v práci povýšený, takže se nám v rodině trochu zvýšil příjem. Člověk by si řekl žij a buď šťastný. Jenže problémy přišly úplně z nečekané strany. Iveta najednou úplně propadla seriálům. Je jí fakt jedno, na co kouká od detektivek přes turecké romantiky až po korejské doramy, to jsem do té doby ani neznal to slovo, a teď se to všude řeší.
Proti tomu, že si chce odpočinout u seriálu, nic nemám. Ale časem tím začala trávit úplně veškerý čas. Iveta už skoro vůbec neuklízí, nevaří. Když jí to připomenu, nabídne mi, že objednáme nějaká hotová jídla a že na to teď máme. To jo, jenže přece nebudou ty děti jíst každý den pizzu a smažák z rozvozu
A ještě k tomu sama začala docela přibírat, protože pořád jenom sedí u obrazovky a něco u toho chroupá. Zkoušel jsem jí nějak vytáhnout ven navrhoval jsem společné cvičení ve fitku nebo aspoň bazén, ale odpověď je pořád stejná: Jsem unavená. Z čeho jako, ptám se já? Jednou jsem se rozhodl to vyřešit, objednal jsem paní na úklid a ta nám byt fakt vygruntovala. Od té doby má Iveta pocit, že už nemusí dělat doma vůbec nic. Ani s dětmi se pořádně nezabývá, protože všechny volné chvíle věnuje svým oblíbeným seriálům.
Nevím, jak k ní najít cestu. Z aktivní, energické ženy, do které jsem se kdysi zamiloval, se stala uzavřená ženská, kterou zajímají jenom postavy ze seriálů. Kolikrát jsem nucený utíkat z práce dřív, abych zvládl pustit pračku nebo se s dětmi učil úkoly. Tchyně se plně staví na Ivetinu stranu, přitom dřív si o mně myslela, že pro její dceru nejsem dost dobrý. Takže odtud žádná pomoc taky nehrozí. Přiznám se, že už i přemýšlím o rozvodu. Nejvíc je mi líto dětí, ti z toho pochopitelně trpí nejvíc. Opravdu nevím, co dělat a jestli z toho vůbec vede nějaká cesta ven…