Jak nevhodný ten jejich výročí, říká Jitka. Najdou čas na oslavu a ještě navíc na venkově. K Jitce dorazily útržky nespokojených slov manžela. Pochopí, že bratr manžela ji pozval na dvacetpětileté výročí společného soužití, tedy na stříbrnou svatbu.
Telefon Petra zvoní hlasitě a naléhavě, dokud nezvedne.
Volá mu bratranec z vesnice.
Ahoj, Zdeňku, čau! říká Petr. Všechno v pořádku, co u vás? A kdy v sobotu?
Dobře, pošlu Jitku! Samozřejmě přijedeme, kde jinak bychom se měli objevit?!
Manželova manželka Jitka vstoupí do pokoje.
Jak nevhodný ten jejich výročí, opakuje. Najdou čas na oslavu a ještě na venkově.
K Jitce dorazily útržky nespokojených slov manžela.
Uvědomí si, že bratr manžela ji zvědavě zve na dvacetpětileté výročí společného života, tedy na stříbrnou svatbu.
Petr s Jitkou se mezitím rozhodli rozvést.
V poslední době mají příliš mnoho rozdílů, objevila se odcizenost a vzdálenost mezi nimi.
Před dvěma dny to rozhodli potvrdit. Jitka nechtěla jet na tu stříbrnou svatbu nebyla v náladě
Možná pojedeš sám, Petře, protože jsi jeho blízký bratranec. Pravda, moc bych chtěla potkat Terezu, řekne o Zdeňkovi. Vždycky jsme si navzájem navštěvovali a pomáhali si
A jak dorazit na jejich výročí a oznámit, že se rozvádíme?
Autobus z města do vesnice trvá čtyři hodiny, a starý vůz stojí v garáži už třetí měsíc.
Dříve často jezdili autem na Zdeňkovu vesnici, kde se Petr narodil a vyrostl.
Teď už ale auto nejede, Jitka neví, jestli ho má opravit a investovat peníze, nebo koupit nové.
Po předpovězeném rozvodu se všechny plány změnily
Petrovo myšlení jde dál:
Sotva Jitka pojede, pravděpodobně odmítne. A samotný? Pak musím Zdeňkovi s Terezou říct, že se rozvádíme. Budou se divit, ptát se. A opravdu je třeba jim to v den svátku říkat? Mají přece už stříbrnou svatbu, a já s rozvodem. To není hezké
Když vidí, že žena vstoupila, Petr říká:
Zdeněk volal, pojďme se sejít, co? Nepovídat jim nic o našem vztahu. Pojedeme a rozvod vyřešíme?
Jitka přikývne:
Dobře, je to jejich svátek, pojďme, ať už tam budeme
Autobus se zastaví a řidič hlásí:
Všichni ven, dál už autobus nejezdí!
Jak to nejezdí?! rozčílí se Petr. Vesnice je ještě pět kilometrů!
Cesta je špatná, pršelo právě, neprojdu. Zůstanu v autu, kdo mě vytáhne? Hledejte spolujezdce nebo choďte pěšky, tvrdě odvětil řidič.
Petr i Jitka vystoupí, Petr má v ruce brašnu. Pěšit pět kilometrů se nehodí k jejich plánu.
Co budeme dělat, čekat na spolujezdce nebo jít pěšky? zeptá se manželky.
Spolujezdce může přijít až do rána, musíme jít pěšky, odpoví Jitka.
Rozčilený na řidiče, Petr vede, Jitka jde po krajnici. Cesta opravdu vadí, uprostřed obrovské kaluže, ale po okraji se dá šlapat.
Divné, Jitka mlčí a vůbec se neštve, přemýšlí Petr. Doma by už tomu nedala. Tady si sbírá všechnu negativitu a pak to vylévá! Možná právě uprostřed cesty mi všechno řekne
Už jsou v polovině cesty, před nimi se objevuje dubový háj, kudy mají projít, a vesnice už není daleko.
Petr čeká, až manželka začne křičet. Ona jde tiše vedle, nespadá a mlčí.
Zastaví se, položí brašnu na zem a ptá se:
Unavená? cítí mírnou vinu, že ji sem přivedl.
Trochu, možná si odpočinu na té lavičce, ukáže na spadlý kmen.
Posadí se, rozhlédnou se. Krásné podzimní světlo, ještě není pozdě, nadýchá se večer, ptáci zpívají, motýli poletují, stromy šumí, cvrčci cvrkají.
Jitka si vzpomene, jak před téměř dvaceti lety jel s Petrem na vesnici, kde už byly připravené stoly a hosté čekali na novomanžele.
Jak se vše změnilo za dvacet let, les vyrostl, duby jsou vyšší a nádhernější, říká Jitka.
No jo, čas letí, všechno se mění, poděkuje jí manžel. Pamatuješ, jak nám tehdy na tom autě kolo skoro vypadlo? Ty v svatební šatech na podpatcích, já v obleku a lesklých botách, šli jsme po krajnici k vesnici. Zdeněk měnil kolo. My jsme se ale nechtěli čekat a šli pěšky. Šli jsme jen chvilku, ale trochu ti to zarezlilo nohu.
Jo, pamatuju, moje noha byla, zasmála se Jitka. Dobře, že Zdeněk rychle opravil auto, to je mladost! Kdybychom teď šli pěšky, stál bychom a čekali
Po krátkém odpočinku vyrazí dál.
Jdou v tichu, každý přemýšlí o svém. Petr si vybavuje školní výpravy s kluky, Jitka nikdy v lese nešplhala, je městská a nocleh v lese pro ni není.
Jitka je unavená, také přemýšlí:
Dokud náš syn slouží, rozejdeme se. On to jistě nebude mít rád, ale co dělat? Už jsme se rozhodli
Cesta je vyvedla z háje a uvidí vesnici rozlehlou v údolí.
Jaká krása! V létě je to nádherné jasné barvy, teplo, slunce, prohlásí Jitka.
Ano, u nás je vždy pěkně, v létě, na jaře, na podzim i v zimě. Přijížděli jsme různými roky. Škoda, že auto se porouchalo, už bychom byli tady, odpoví Petr.
Otevřou kroužek, vstoupí na dvorek a uvidí Zdeňka, který už rozkládá stoly. Vystřelí k nim, objímá.
Šli jste pěšky, co? vydechnou. Kde je auto? Proč jsi nepřivolal telefon, setkal bych se s vámi. Cesta je opravdu špatná, ale my poobíháme po obvodu.
Nevěděli jsme, že autobus nepojede dál, tak jsme se museli pěšky vydat. No jo, čerstvý vzduch nám prospěje, a krása se nahlédne.
Jitko! Tereza objala svou dceru, radostně se usmívá. Jaké štěstí, že jste přijeli, už dlouho jsme se neviděli. Zítra slavíme výročí, stříbrnou svatbu. Čas utekl jako okamžik, nestačili jsme se rozhlédnout.
Zdeněk a Petr si popovídají, přelezou se, a pak všichni usednou k večeři. Po dlouhém povídání vchodí do pokojů. Petru a Jitce připraví malý pokoj s novou pohovkou.
Podívej, koupili jsme nedávno novou, ukazuje Tereza rozloženou a přikrytou pohovku. Taková teď máme. Dobrou noc.
Jitka se převlékne a usadí u zdi, nechává většinu pohovky pro Petra. Už jsou doma, ale nesedí spolu, Petr se podívá na pohovku a lehne si na okraj.
Jitko, co tam jsi přitisknutá k zdi, lež normálně, máme místo pro oba. Noha ti určitě buší z neobvyklého zatížení, šli jsme pět kilometrů.
Není to bušení, je to spíše brnčení, odpoví.
Petr najednou sundá deku z jejích nohou a začne masírovat chodidla.
Stačí, Petr, nech to být. Za noc to přejde! říká.
Mlč a nechte mě masírovat, bude ti hned lépe.
Následující den pomáhají Petr a Jitka pokládat stoly na dvoře, setkávají hosty. Rozhovory začínají tiše, pak sílí.
Pak zazní hudba, zazpívají písně, zahajují tanec, vše se mění v veselou slavnost. Vesnice je přátelská, všichni se znají a baví.
Představ si, Petře, dvacetpět let s Terezou, všechno jsme měli, ale víc už není. Někdy se pohádáme, ale rychle se usmíříme. Nemůžeme dlouho zůstávat naštvaní, je mi s ní dobře! Všichni to tak mají, povídá veselý Zdeněk svému bratrovi. Čtvrt století už zní hlasitě, čtvrt století! Terezku miluji, nikomu ji nedám, kromě ní mě nic neuspokojí!
Zdeňku, už dostaň, pošeptá manželka do ucha. No tak
Ať všichni vědí, jaká mám výborná a laskavá žena, nejlepší na světě! hlasitě vyhlásí Zdeněk a hosté všichni tleskají.
Petr sleduje Jitku, oba pozorují šťastný pár.
Jak může někdo v takový okamžik říct, že se rozvádějí? To by zničilo krásu chvíle.
Jitka cítí, že ve vzduchu je čisté štěstí, vše je jím naplněno, obklopuje hosty i duše
Petr se dívá na manželku novým pohledem a prolíná se mu myšlenka:
Moje Jitka není horší než Tereza! Občas vzniknou nedorozumění to je život. Proč bychom se měli rozvádět? Ne, nechci ztratit svou ženu!
Instinktivně objímá Jitku, která se mu překvapeně podívá do očí.
Uvidí v jeho očích teplo, lásku a něhu a ještě něco nejasného Pak pochopí jeho pocity, protože ona cítí to samé.
Oba cítí štěstí na této slavnosti Zdeňka a Terezy
Asi nás štěstí také objalo, radostně myslí Jitka a usměje se Petra, který jí políbil tvář
Následující den jsou grilování, dlouhé rozhovory, a Petr už nenechává Jitku daleko. Když se odtahuje, jeho oči ji sledují.
Zdeněk je později odvádí na autobus
Doma Petr jako by se nic nestalo zeptá manželku:
Jitko, co s tím autem? Opravit? Bude to stát hodně peněz, nebo koupíme nové? Ten starý prodat a přidat? A autobusem už nechtěme jezdit k Zdeňkovi
Ty víš nejlíp, jestli koupíme, pořiď to, ty máš s tím víc zkušeností, odpoví.
Tak zítra ráno vyrazíme na auto trh, podíváme se, vybereme, protože budeme spolu cestovat!
O rozvodu už nemluví, jako by se rozpad rozplynul.
Syn se vrátil, oženil se. Petr s Jitkou jsou stále šťastní
Abyste nezmeškali další zajímavé příběhy, sledujte naši stránku! Zanechte své myšlenky a emoce v komentářích, podpořte lajky.
Přátelé, pokud chcete číst víc našich povídek, komentujte a nezapomeňte na lajky. To nás inspiruje psát dál.