Jak moje tchyně přišla o svůj byt

Dobré zprávy

Jsem si jistá, že vůbec není naší povinností živit švagra a jeho rodinu, natož jim pronajímat byt. Musím hned zkraje říct, že tenhle třípokojový byt, kde žijeme, je můj vlastní koupila jsem ho dávno před svatbou ve stavu, že by se v něm sotva dalo bydlet. Dokážete si asi představit, jak hrozně to tam vypadalo vstupní dveře například nebyly ani nasazeny v pantu, jen opřené o zárubeň. Ale hlavní bylo, že cena odpovídala a já zbytek postupně opravila. Ale o tom jsem teď mluvit nechtěla.

Když jsem potkala svého muže, už jsem měla dvě místnosti opravené a i nějaký ten nábytek jsem stihla pořídit. Celkově už můj byt působil docela útulně.

Můj muž byl pohledný a slušný chlap, který žil v podnájmu. Za pár měsíců, co jsme se seznámili, se ke mně nastěhoval. Po svatbě jsme jednu místnost proměnili na dětský pokoj a já brzy porodila nejdřív syna a nedlouho nato dceru.

Všechno bylo skvělé, dokud se jedné chladné podzimní noci nenarušila naše rodinná pohoda příchodem tchyně. Ten den se ke mně přiřítila s kufry a v slzách:

Mohla bych tu na chvíli zůstat? Můj syn si do svého bytu přivedl kamarádku. Doufám, že jim to vyjde a ona bude jednou jeho ženou, budou spolu, až do stáří Moc dlouho tu nebudu, pomůžu vám, vyzvednu děti ze školky i školy, uvařím jim. Nikdo jiný kromě tebe mi nezůstal!

Plakala tak, že jsem ji musela přijmout. Dala jsem jí dokonce největší pokoj. Tchyně už byla delší dobu v důchodu, starala se o děti, jak slíbila, ale domů se vracet nedařilo, protože mladší syn si tam mezitím budoval nový život. Bydlel teď v malém podnájmu po babičce spolu se svou mladou ženou a dvěma dětmi jedno bylo společné a druhé si manželka přivedla z předchozího vztahu.

Kdysi dávno se švagr oženil s Aničkou hned po střední. Tchán a tchyně tenkrát prodali byt, za utržené peníze koupili malou garsonku pro sebe a švagrovi pořídili dvoupokojový byt. Pak ale tchán onemocněl a brzy nato zemřel.

Švagr měl s první manželkou dvě děti, pak se rozvedli a on byt nechal její rodině. Teď tam bývalá žena bydlí se svým novým mužem a třemi dětmi. Po rozvodu se švagr vrátil ke tchyni a tehdy jí řekl: Mami, budu bydlet s tebou. Teď mám volnost, budu snít a nějak to zvládnu, možná časem najdu byt. Jenže nic se nevyvíjelo, jak si představoval a za pár měsíců přivedl k matce novou přítelkyni.

Tchyně si k nám vozila děti z jeho prvního i druhého manželství na víkendy. Byl to jeden velký chaos.

Po roce jsem tchyni řekla, že bude muset něco udělat se svým bydlením. Zase následovaly slzy a hysterické výlevy.

Musela jsem si promluvit se švagrem, že nastal čas opustit matčin byt. Odmítl s tím, že má děti a malý plat, takže na nájem stejně nemá. Co jsem v takové situaci měla dělat?

V poslední době se můj vztah s tchyní velmi zhoršil. Dokonce už se mi ani nechtělo po práci vracet domů. Rozhodla jsem se proto promluvit s mužem: buď on vyřeší bydlení pro svou matku, nebo podám žádost o rozvod.

Moje slova manžela naprosto šokovala vůbec nevěděl, kam by měl matku ubytovat, když ji přece nemůže vyhodit na ulici.

Navrhla jsem mu, že si může matka najít podnájem, přece na to máme s manželem nějaké prostředky. Tchyně to však jednoznačně odmítla tvrdila, že my máme zařídit dvoupokojový byt pro švagra a jeho rodinu a ona přijde zase domů.

Tím jsem byla pobouřená. Řekla jsem, že pokud se tchyně do týdne neodstěhuje, její věci jednoduše vynesu za dveře. Jaké jiné možnosti mi zbývají?

Nemyslím si, že musíme živit švagrovu rodinu, natož jim poskytovat bydlení!

Rate article
Add a comment