– Anna – ozval se hlas její tchyně.
Anna, která v tu chvíli telefonovala, se otřásla.
– “Sedíš tam jako obvykle,” řekla tchyně.
Anna pokračovala v hovoru. Snažila se tchyni ignorovat.
– ‘Pořád mluvíš a mluvíš, měla jsi mému synovi uvařit něco k jídlu,’ pokračovala tchyně.
-Tiše Anna pokračovala v rozhovoru.
– Podívejte se na ni! Žena odešla.
Anna ukončila rozhovor a ztěžka oddechovala. Byla z toho všeho velmi unavená.
Minulý rok Anna s manželem konečně splatili hypotéku. Byl to jednopokojový byt, ale měl prostornou kuchyň a balkon. Konečně mohli manželé pomýšlet na děti.
Anna pracovala z domova, její manžel věděl, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Její tchyně si to však nemyslela.
Robertovi rodiče žili na venkově a mladí je nemohli tak často navštěvovat. Navíc jejich soused plánoval přístavbu a už dlouho na ně naléhal, aby dům prodali. Později se ukázalo, že na prodej je i byt vedle jejich domu. Tchyně, která byla kategoricky proti bydlení ve městě, okamžitě změnila názor a dům prodala. Robertův otec stále pracoval, ale jeho matka právě odešla do důchodu. Nudila se sama na venkově a tady jí byla Anna po boku.
Tchyně si neuvědomovala, že její snacha celý den telefonuje, nejen chatuje nebo brouzdá po internetu.
A tak se tchyně každé ráno, jakmile její manžel vyšel ze dveří, objevovala u snachy doma. Anna se to nejprve snažila vysvětlit, dokonce i Robert se snažil. Ale marně. Uplynulo několik dní a tchyně opět stála u dveří svého syna a snachy.
Jednoho dne se mladý pár rozhodl, že dveře neotevře. Nepomohlo to, protože Annu v práci vyrušil zvonek. Nechtěla je otevřít. Pak tchyně vykřikla, že zavolá policii, a teprve pak Anna otevřela.
Robert s Annou ani nevěděli, jak se matčiny neustálé dotěrnosti zbavit, ale takhle to dál nešlo. Jednou se tchyně dokonce urazila, ale trvalo to jen jeden den.
Druhý den se objevila znovu se svými radami a dlouhými řečmi.
– Už to nemůžu vydržet,” řekla jednou Anna manželovi, “neposlouchá ani tebe, natož mě.
– Já ti dokonale rozumím. Ale už nevím, co mám dělat. Bylo to rozhodnutí mých rodičů prodat dům a koupit byt. Jak jsem tomu mohla zabránit? Co kdybychom mamince našli nějakou práci?
– Jakou? Už jsem si všechno ověřila.
Mezi manželi zavládlo ticho.
– Kolik máme úspor?” zeptal se náhle Robert.
– Pojďme se podívat. Proč? zeptala se Anna.
– Momentálně bydlíme v jednopokojovém bytě, a až budeme mít dítě, budeme potřebovat víc prostoru. Neměli bychom si koupit větší byt?
– Větší? Na jiném místě?
– Ano. Proč čekat?
– To není možné – Anna se s výkřikem radosti vrhla manželovi do náruče.
Druhý den se žena potulovala po bytě, ani ji nerozhodila další návštěva tchyně.
O dva týdny později manželé překvapili rodiče zprávou o stěhování.
– Jak už to tak bývá, tchyně si sedla na židli.
– Výborně, děti! Kde budou spát naše vnoučata, řekl Robertův otec.
– Mami, no tak. Budeme bydlet v jiné čtvrti, dokonce ani ne v jiném městě. Neurážej se. Je tu spousta sousedů ve vašem věku. A my tě budeme navštěvovat! spěchal syn uklidnit svou matku.
Překvapivě si tchyně okamžitě našla v domě přátele. Mladí lidé zahájili novou etapu svého života.