Jak jsme „okořenili“ manželství aneb když Vít navrhl volný vztah: Příběh Eleny o svobodě, zradě, dru…

Dobré zprávy

Ohřáli manželství

Poslouchej, Lenko… Co kdybychom zkusili otevřený vztah? navrhuje opatrně Viktor.
Prosím? Lenka chvíli nechápe. To myslíš vážně?
No co je na tom? Dneska je to běžné, pokrčí rameny manžel a snaží se dělat, že je nad věcí. Vždyť na Západě to lidé dělají normálně, prý jim to dokonce okoření manželství. Sama jsi říkala, že na dietě trochu sladkého neuškodí, jen aby ses nepřepínala. O totéž jde trochu rozmanitosti.

Lenka pomalu zamrká a snaží se vstřebat, co právě slyšela. Přirovnávat milenku ke kousku čokolády bylo odzbrojující, ne-li drzé.

Viki začne pomalu. Chceš-li odejít, odejdi čestně. Dám ti volnost, ale do takové špíny mě netahej.
Leni, proč hned děláš scény! Já tě mám přece rád. Jenom… už to trochu vyhaslo. Je to mezi námi nudné, potřebujeme rázný impuls. Vždyť já tě nijak neomezuji. Poznáš někoho jiného, vyvětráš si hlavu. Co je na tom špatného?

Lenka se zamračí. Náhle je jí jasné, že Viktor lže. Ten neklid v očích, bubnování prstů o stůl… Jemu už na svobodě záleží. A nejspíš na ní lpěl dávno před tímhle večerem.

Viktore, řekni pravdu. Už sis někoho našel a teď mi to předkládáš, jen abys neměl špatné svědomí?
Ale prosím tě, už zase? ohradí se Viktor. To bych se tě snad na něco takového ptal? Vlastně toho už lituju. Jsi celá jako z minulého století! Víš co, zapomeň na to

Po těch slovech se Viktor zvedne, uraženě odchází do vedlejšího pokoje a Lenka zůstane sama.

Pětadvacet let. Dalas mu nejlepší roky, stála při něm v dobrém i zlém, přežila jeho pracovní krize, nedostatek peněz, všechny ty pozdní návraty, které teď vypadaly úplně jinak… A teď tu klidně sedí, spokojený, sytý, a nabízí jí, aby se stala spolupachatelkou ničení manželství. Vyvětrat se To je tedy výraz.

Tu noc spí každý jinde. Tedy, jakoby spí. Lence to ovšem nejde. Kouká do stropu, ven z okna a přemýšlí, kde se tohle pokazilo. Vždyť kdysi nosil domů obrovské kytice šeříku, dřel se, aby mohli mít krásnou svatbu, radoval se z narození dcery. A teď? Kéž by alespoň odešel bez humbuku.

Kdy přišel ten zlom? Když se přestala doma líčit, aby ho potěšila? Když poprvé zapomněl na výročí a vymluvil se na práci? Teď už je to jedno.
Jedním dechem by chtěla hned podat žádost o rozvod a nikdy se neotáčet zpátky. Ale co člověku zabrání smazat půl života jedním rozhodnutím?

Byla mezi nimi spíš zvyklost, společný majetek, zaběhaný režim. Viktor byl trochu jistota, opora. Dcera už dávno žije jinde, stáří se blíží, ale kolikrát si navzájem pomohli. Jednou na sebe vzal dokonce půjčku, aby pomohl její mamince. To by pro partnera neudělal každý.

Uvnitř Lenky to ale vře zlost, smutek, strach. Myslí si snad, že nikoho nenajdu? přepadne ji naštvání. Že jsem stará bába, co je dobrá jen na domácí polévku a pletení ponožek pro vnoučata, zatímco on si venku užívá a domů se vrátí, až se mu bude chtít?

To tedy ne!

Dobře, oznámí ráno manželovi. Udělejme to po tvém.
Cože?
Souhlasím s tvými otevřenými vztahy.

Viktor se málem zakucká čajem. Čekal další hádku, ale Lenka mu jen klidně řekla ano.

No To je dobře, zamumlá Viktor. Možná se ti to bude dokonce i líbit. Mimochodem, dnes přijdu pozdě.

Srdce ji zabolí Tak rychle?

…Večer je pošmourný a tichý. Lenka se cítí opuštěná a zlomená. Jakoby jí někdo oznámil, že už není dost dobrá, jako nemoderní model mobilu.

Přejde k zrcadlu. Oči unavené, pár vrásek, pleť už ne tak dokonalá. Postava je ale stále pěkná, vlasy husté. Třeba ještě není ztracená. Možná, že problém není v ní, ale v něm?
Však o ni jiní muži zájem měli. Jako třeba Ondřej, šéf sousedního oddělení. Přišel k nim do firmy před měsícem.

Pohledný, prošedivělí na spáncích, s příjemně chraplavým hlasem a šibalským úsměvem. Hned si jí všiml: lichotil jí, otvíral jí dveře, nosil kávu. Dvakrát ji pozval na oběd, před týdnem na večeři do restaurace.

Ondřeji, já držím dietu. Jmenuje se vdaná žena, odbyla ho tehdy.
Leničko, manželství je jen razítko v občance, ne cejch na celý život, mrkne na ni Ondřej. Ale nutit tě nebudu.

Viktor si přeje, ať si někoho najde? Chce, aby se rozptýlila? Proč ne.

Dobrý večer, Ondřeji. Platí ještě vaše pozvání? Mám čas a chuť dietu porušit, píše mu do zpráv.

Není to ani msta, Lenka jen touží znovu být ženou, probudit v sobě život, který Viktor za dva dny ušlapal.

…Zbytek večera plyne v podivné směsi emocí. Ondřej je okouzlující společník. Posune židli, dolije skleničku, pozorně poslouchá, dívá se na ni jako by byla jedinou ženou v restauraci.

Je jí trochu trapně, ale zároveň začíná pociťovat vzrušení a chuť být v centru pozornosti. Aspoň jednou v životě je tu něco jiného než sporák a Viktorovy ponožky.

Nechceš ke mně? navrhuje Ondřej po dezertu. Cestou koupíme víno, pustíš si film, bude to hezký večer.

Lenka kývne. Uvnitř sice slyší tichý alarm Prober se!, ale vzpomene si na Viktorův výraz, když jí dovolil rozptýlit se.

A tak když dorazí k Ondřejovi, její mobil najednou začne vyzvánět. Volá manžel. Jednou, podruhé. Nepotlačí to.

Ano? snaží se mluvit klidně.
Kde se couráš?! pustí se do ní Viktor. Deset večer! V lednici pusto, mám hlad, ty nikde! Už ti přeskočilo?

Lenka zaraženě mlčí. Ondřej se v tu chvíli tiše vytratí do ložnice. Veškerá romantika je fuč.

Já jsem… na schůzce, Viki.
Jaké, prosimtě, schůzce?!
Mám ti to říct polopatě? Vždyť jsi to sám navrhl otevřený vztah, rozptýlení. Tak já se rozptyluju. Zlý pocit?

Jenom těžké ticho ruší manželovo funění do telefonu. Pak to najednou praskne.

Ty ty jsi skutečně šla za někým?! Já to nemyslel vážně! Jenom jsem tě zkoušel! Chápeš? Chtěl jsem tě otestovat! Ti čekala na příležitost, že jo? Den jsi dělala uraženou a pak hned někam letíš?

Lenka je docela zmatená.

A kam jsi šel ty dnes večer?
Nikam! Byl jsem v práci. Hotovo, utrousí Viktor. Hele já žádné cizí nemoci nechci. Buď si sbal věci, nebo odcházím já. Rozvod.

A položí. Lenka zírá na stěnu, šokovaná a ponížená.

Je vše v pořádku? ozve se od Ondřeje.
Ale jo… drobnost, pokusí se Lenka usmát, ale nejde to.
Leni… Ondřej mrkne na hodinky. Asi bude nejlepší, když dneska odjedeš a vyřešíš si doma, co je třeba.

Pohádka skončila, kočár se změnil zpátky v dýni a galantní společník v člověka, jenž nestojí o cizí dramata. Dá se to pochopit chtěl příjemný večer, místo toho dostal domácí aféru.

Možná měla hned požádat o rozvod. Ale ta správná myšlenka přijde vždy pozdě.

Tu noc se Lenka domů nevrátí. Přenocuje v hotelu. Vrať se do toho dusna se jí nechce, a potřebuje čas si uvědomit, že návrat už nebude možný.

Uběhnou tři roky…
Za tu dobu život sám oddělil vše zbytečné, i když to bolelo.

Viktor si docela rychle najde novou partnerku ještě před rozvodem. Jenže když s Lenkou prodali společný byt, jeho milenka od něj utekla a s sebou vzala i jeho podíl peněz.

S Ondřejem to také nevyšlo. Dál se ve firmě potkávají, ale už si vymění jen pozdrav. Lenka si uvědomila prostou věc: muži, kteří rádi hrají roli milenců, se při zmínce o vážnějším vztahu či alespoň o podpoře v krizi rychle vypaří.

Ale Lenka nikoho jiného nehledala. Když se ocitla sama v novém bytě, zjistila, kolik má najednou času a energie. Předtím je spolkla domácnost a starost o Viktorovy rozmary. Teď je má konečně jen pro sebe.

Ranní plavání ji zbavilo bolesti zad, angličtina udržovala její mozek ve formě. Ostříhala vlasy nakrátko a zcela vyměnila šatník.

A hlavně stala se babičkou.

Dcera, Marcela, porodila před půl rokem. Když v době rozvodového dramatu bylo nejhůř, postavila se proti matce. Viktor si dokázal nahodit masku oběti dceři barvitě líčil, jak ho matka podvedla, rozbila rodinu a kvůli milenci ho zradila.

Jenže čas vše srovnal. Marcela přijela za matkou, aby si promluvily z očí do očí. Jenže nenašla rozhýřenou ženskou, jak ji popisoval otec, ale unavenou, upřímnou ženu.

Lenka ji se vším seznámila. Viktor s tím přišel jako první, už dávno se domů vracel stále později a ona s ním byla roky sama. Marcela, sama vdaná, pochopila matku. A když si Viktor pořídil novou milenku, její sympatie se definitivně přiklonily k Lence.

Dnes sedí Lenka v kuchyni Marcelina bytu, v náručí drží vnučku. Malá Sonička jí chytá prstíky.

Táta mi zase volal… řekne dcera a zamračí se. Chtěl přijet, podívat se na Soničku.
A tys? klidně se zeptá Lenka.
Řekla jsem, že nejsme v Praze, povzdechne Marcela. Nechci ho pouštět k nám, mami. Jednou tě pomlouvá, pak by chtěl, abyste se usmířili. Vždycky z toho mám nervy. A hlavně nechci, aby začal i Soničku popuzovat proti tobě. Ať si užívá svou svobodu po svém…

Lenka jen silněji přitiskne vnučku k sobě.

Viktor dostal, co chtěl naprostou svobodu. Nikdo už po něm nic nechce, nikdo ho neruší od televize. Jenže teď zjistil, že svoboda může být i pěkně trpká. Ale na změnu už je pozdě.

Rate article
Add a comment