Jak česká babička nechala svého novorozeného vnuka před porodnicí

Dobré zprávy

Marie už měla šedesát let. Bylo načase odejít do důchodu, ale nespěchala s tím. Ten den skončila směnu, převlékla se a vydala se domů. Lilo jako z konve a ona neměla deštník. Přetáhla si kapuci přes hlavu a zamířila k zastávce autobusu. Najednou zaslechla pláč miminka na lavičce leželo asi týden staré dítě, obalené v tenké dece.

Zvedla uzlíček do náruče a pokoušela se dítě uklidnit. Pak utíkala nazpět do nemocnice, protože miminko bylo úplně promočené. Zavolala dětského lékaře, aby ho prohlédl. Je to chlapec. Má asi čtrnáct dní. Vypadá úplně zdravě. Nechápu, proč ho mohli opustit. Takové dítě si zaslouží lásku a pohlazení,” řekl doktor.

Marie zůstala přes noc v práci; stejně věděla, že by doma oka nezamhouřila. V tu chvíli dorazila policie a byla požádána o výpověď. Nepustila dítě z náruče ani na okamžik.

Po dvou hodinách se policejní auta vrátila. Tentokrát přivezli mladý pár. Dívka usedavě plakala, chlapec byl bledý jako stěna.

Můžeme ho vidět? Možná je to náš syn,” zeptala se tiše dívka.

Rychle si oblékli pláště a rozběhli se na dětské oddělení. Dívka zahlédla svého syna a ihned se mu sesypala do náruče. Pevně ho objímala a nechtěla ho pustit. Marie z toho byla zmatená. Teprve když přišel policista, začalo jí to celé dávat smysl:

Sára a Robert se scházeli potají, protože jejich rodiny byli proti nim. Sářini rodiče s tím jakž takž smířili, ale Robertova matka nesnášela svou možnou snachu od začátku. Když se jim narodil syn, doufali, že Robertova matka trochu povolí a začne se z nového života radovat. Bohužel přesvědčila se, že Sára měla dítě s někým jiným. Což samozřejmě nebyla pravda. Robertova matka nabídla, že je pustí do kina a sama pohlídá malého, ale využila příležitosti a položila chlapce před nemocnici.

Tak takhle ten příběh končí. Je velmi pravděpodobné, že chlapec už nikdy nepotká svoji babičku.

Rate article
Add a comment