I dobré ženy bývají opuštěny: Příběh Anny, úspěšné třicetipětileté Češky s červeným diplomem, která …

Dobré zprávy

Do zrcadla na Hanu hleděla krásná pětatřicetiletá žena se smutnýma očima. Nedokázala pochopit, co vlastně dnešní muži chtějí. Škoda, že tohle na univerzitě nevyučují. Proč jen vlastně tolik usilovala o červený diplom?

Hanka vždy snila o rodině, milujícím manželovi a dětech, nejlépe třech. Od dětství před sebou měla vzor svých rodičů dokonalý pár. Hanka se sňatku nemohla dočkat, jako by měla strach, že propásne své štěstí.

Svého muže Víta poznala na vysoké škole. Byl hezký, sportovní postavy, chytrý a snadno si získával nové známé. Okamžitě se stal duší každé party a dívky se kolem něj točily. Seznámili se jednou na koleji na večírku a hned přeskočila jiskra. Viktor přijel studovat do Brna z jiného města, Hanka ještě bydlela s rodiči.

Za půl roku jí Vítek požádal o ruku. Souhlasila. Vzali se po promoci. Manžel vypadal jako ideál pozorný, starostlivý, zábavný. Získal místo jako inženýr v plynárenské společnosti a Hanka nastoupila jako specialistka v bance.

Po půl roce po svatbě zjistila, že čeká dítě. Vítek nebyl nadšený.

Hani, jak se to mohlo stát? Říkala jsi, že to máš pod kontrolou!

Víťo, vážně nevím, jak se to stalo…, přiznala rozpačitě, překvapená jeho nelibostí. Ale na tom přeci tolik nezáleží, chtěli jsme dítě, ne? Jestli to přišlo tak brzy, asi to tak mělo být.

Nesmysl! To není žádný osud, to je jen lehkomyslnost. Sotva jsme nastoupili do práce teď máme dělat kariéru, ne měnit pleny!

Hanka měla co dělat, aby se nerozplakala. Takovou reakci nečekala.

Haničko, ovinul jí Vítek paži kolem ramen, tentokrát něžně. Třeba bychom to mohli… no… však víš. Máme čas, nemusíme tolik spěchat…

Zůstala na něj nevěřícně zírat.

Ani na to nemysli, řekla rozhodně. Pokud ti to nevyhovuje, nebudu tě nutit. Rozhodni se sám.

Vyletěla z bytu a dlouho chodila po ulicích Brna, aby si utřídila myšlenky. Sen o velké a šťastné rodině se jí začal před očima rozpadat.

Několik dní si Hanka s Vítem neměli co říct. Nakonec však přišel, omluvil se a řekl, že si to promyslel a že se vlastně těší, že bude tátou. Štěstí Hany bylo nekonečné. Za osm měsíců se jim narodil syn Antonín.

Hana si mateřství užívala. Pečovala o Toníka, doma bylo voňavo, vařila Vítkovi jeho oblíbené jídlo. Když byly synovi tři roky, vrátila se Hanka do práce a Tondu svěřila do školky.

Mladá maminka byla šťastná jako nikdy byla přesvědčená, že na světě není nikdo spokojenější. To potvrzovali i přátelé. U Víta a Hanky doma se často scházeli spolužáci z vysoké, teď již s rodinami. Právě tehdy Hanka uslyšela zvláštní rozhovor svého muže s kamarády.

Vítku, ty máš štěstí! Krásná žena, chytrá, pracuje, domácnost jí šlape a ještě vaří, až sliny tečou.

To mi povídej, přikývl druhý. Ta moje jen pořád chce peníze a nervy mi drásá.

To víte, jsem taky za něco, proto mám takovou super ženu, usmál se Vítek.

Kamarádi se rozesmáli, ale jejich ženy na to měly úplně jiný názor a Hanka to od nich často slyšela.

Rate article
Add a comment