Já svého syna nikdy nerozmazlovala. Učil se dobře, doma pomáhal, byl to slušný a vzorný chlapec. Když mi Honzík oznámil, že odchází za prací, úplně mi zatrnulo. Nechtěla jsem zůstávat sama.
A co Terezka? zeptala jsem se na jeho slečnu. Rozešli jsme se.
To mě překvapilo; myslela jsem si, že už plánují svatbu. Strašně jim to spolu slušelo. Samozřejmě mě mrzelo, že to tak smutně skončilo, ale do jejich vztahu jsem se nemíchala.
Syn odjel. Pravidelně jsme si volali. Našel si práci, kamarády a brzy i novou lásku. Nezbylo mi nic jiného než čekat, až mi ji jednou představí. Jenže Honzík s tím moc nepospíchal. Pořídila jsem si koťátko, které jsem se starostlivě rozmazlovala.
Jednou jsem se vracela domů z práce a v předsíni se ozvalo tiché: Dobrý den!
Zvednu hlavu a v šeru tam stála Terezka. V náručí držela miminko.
Holka, co tu děláš? A co je to za miminko? ptám se zmateně.
Možná mě budete soudit, ale… je to vaše vnučka. Báli jsme se vám s Honzou říct o těhotenství, když jsme se rozešli ve zlým. Vrátila jsem se k mámě a tam porodila. Maminka ale před měsícem umřela a nikoho jiného nemám. Tak jsem šla za vámi.
A co plánuješ dál?
Nevím možná ji budu muset dát do dětského domova. Nemám kde bydlet. Jen jsem chtěla kdyby se mi něco stalo, třeba byste mohla vnučku aspoň občas navštěvovat.
Neříkej hlouposti. Budeme ji vychovávat spolu. Pojď dál.
A tak jsem si Terezku s malou vzala k sobě domů. Holčička byla celé Honzovi z oka vypadla, neměla jsem nejmenších pochyb, že mluví pravdu. Terezka mi pomáhala s domácností, já vydělávala koruny a žily jsme vlastně fajn.
Za nějaký čas volá Honza, že už brzy dorazí. Jestli přijede sám nebo ne, neprozradil.
Když dorazil, právě jsem malou krmila.
No podívejme, kdo to tu máme? usměje se.
To je tvoje dcera.
Teda… a já taky nepřijel sám, povídá Honza a přináší do bytu autosedačku s miminkem.
A kdo je tohle?
To je můj syn. Jeho maminka zemřela při porodu. Nemohl jsem ho nechat samotného.
Terezka vyšla na chodbu a dívala se na Honzu snad celou věčnost. Celý večer pak spolu povídali a já je nechala být. Hlavní je, že se za rok vzali a obě děti společně vyrostly v úplné rodině.
Teď Honza staví velký dům, aby mohli pryč z malého bytu. A mezi námi, brzo čekáme třetí vnoučátko! To je štěstí, povídám vám.