Jmenuji se Jan Souček a v poslední době trávím většinu času na svém statku v malé vesničce u Kutné Hory. Po odchodu do důchodu jsem začal žít klidně, staral se o zahradu a domácí zvířata. Ovšem poklidné dny před nedávnem narušily potíže, které začaly zmítat rodinu mého syna Petra, který žije v Praze. Jeho syn, můj vnuk Matěj, byl vždycky klidný, slušně vychovaný kluk. Ve škole měl dobré výsledky, rozhodl se ale, že místo vysoké školy půjde pracovat do jedné místní továrny. Po svatbě a narození syna to vypadalo, že má život před sebou. Jenže všechno se změnilo ve chvíli, kdy propadl alkoholu.
Začal se stýkat s pochybnou partou, jeho chování bylo čím dál tím výstřednější. Doma byl neustále konflikt, a manželství se začalo rozpadat. Když už bylo nejhůř, rozhodl jsem se nabídnout Matějovi azyl u mě na venkově. Věřil jsem, že mu změna prostředí a můj dohled pomohou, a zároveň mi jeho přítomnost vnesla do stařeckých dnů nový smysl. Doufal jsem, že společná práce na zahradě a kolem domu mu dá nový řád a pomůže.
První týdny se zdálo, že to opravdu pomáhá. Matěj se spravil, dokonce i jeho žena byla ráda, že je pod kontrolou. Brzy oba začali pomáhat s pracemi na statku a poměrně rychle se zabydleli. Bohužel to dlouho nevydrželo. Po měsíci Matěj znovu začal pít a brzy bylo po všem. Jeho žena sebrala syna a odstěhovala se k rodičům, zatímco Matěj zůstával netečný a nezdál se být tou ztrátou otřesený. Naopak si brzy našel novou partnerku, která měla také sklony k alkoholu, a začali bydlet spolu u mě, aniž by brali ohled na moje city nebo potřeby.
Dlouho to takhle nešlo pokračovat, začaly se totiž valit finanční problémy věřitelé požadovali vrácení dluhů, a Matěj si dokonce půjčoval peníze od mých známých z vesnice. Tím mi způsobil nejednu trapnou chvilku a spoustu hořkosti. Přesto vše ukecal, abych na něj přepsal dům bála jsem se jednoduše, že mě jednou nechají na dlažbě. On a jeho přítelkyně se u mě zabydleli, žili z mé penze, ale přispět domů nechtěli.
Jednoho večera, když už jsem byla opravdu zoufalá, vyhrklo ze mě: V pekle mě už nic nevyděsí já si ho zažila už tady na zemi.” Ale ani to s nimi nehnulo. Vymysleli si plán, že rozjedou malou firmu a šli si půjčit peníze do banky. Když se něco pokazí, nejspíš skončíme všichni na ulici a to teprve uvidíme, co znamenají následky lidských chyb.
Co jsem si z toho všeho odnesl? Kolikrát člověk nepomůže ani tomu, koho má nejraději, pokud on sám nechce změnu. A mnohdy ani společné bydlení a veškerá snaha nestačí, když někdo začne utíkat před svým životem do propasti.