Helena byla varována, že je tvrdý a neústupný, a měla by se mu vyhnout. Ale ona přišla s vychytralým plánem.

Dobré zprávy

Deník, 18. dubna

Jmenuji se Petr Novák a letos mi bude čtyřicet. Ještě pořád jsem svobodný. Před pár lety jsem byl objektem zájmu většiny žen v Praze. Která by si mě nepřála? Byl jsem vysoký, pohledný a finančně zabezpečený, prostě sen. Teď už z té slávy moc nezbylo zůstaly mi jen peníze. Mladistvý vzhled je pryč, vlasy mi dost prořídly, bříško se zvětšuje a chutím se nechce vzdorovat. Všechno si plně uvědomuju, a tak jsem poprvé začal uvažovat o svatbě doopravdy. Jenže mám obavy, že najít vhodnou ženu nebude úplně snadné. Jsem dost nepříjemný člověk přísný, tvrdý a často hrubý. Všichni v mém okolí to vědí a ženy, které by projevily zájem, přítelkyně včas varují a odrazují. Chápu tedy, že moje šance nejsou velké.

Svěřil jsem se kamarádům, co mě trápí, a dali mi pár rad hlavně ať jsem otevřený a jasný. Nakonec jsem opravdu během několika měsíců uzavřel sňatek, což mě samotného překvapilo.

Druhý den po svatbě jsem si dal za úkol seznámit svoji manželku se vším, co od ní čekám:

Budeš bydlet v mém bytě, a to by pro tebe měla být čest, řekl jsem. Všude tu musí panovat pořádek. Nejen trochu, ale naprostý klid a čistota.
Eva, moje žena, se na mě překvapeně zadívala a usmála se potutelně. Jak to myslíš?
Jednoduše. Vysvětlím ti to jen jednou. Tohle štěstí můžeš ztratit kdykoliv. Jsem přísný, zvykni si na to a akceptuj to. A ručníky musí být vždy suché a na svém místě. Hlavu vzhůru, hlavní je čistota, to si zapamatuj. Jasné?
Eva kývla a zaznamenala každé moje slovo.

Přešli jsme do kuchyně a já jí začal detailně vypočítávat všechny své nároky.
Ano, samozřejmě, usmála se. A v kolik hodin budeš chodit domů?
Na co to potřebuješ vědět?
Abych stihla večeři.
To nikdy nevíš, ale večeře prostě musí být na stole. A jestli mi nebude chutnat, tak letí do koše. Bez urážky, ale potrestám tě.
Jasně, miláčku, všechno zvládnu, usmála se znovu. Ten její úsměv mi v hlavě zůstal celý den.

Večer před tím, než jsem šel domů, jsem se stavil v restauraci na Vinohradech a pořádně se najedl. Chtěl jsem Evu trochu vyzkoušet říct jí, že mi nechutná, i kdybych jídlo neochutnal. Dělal jsem to celý týden.

Když jsem dorazil domů, bylo ticho.
Je tu někdo? Už jsem doma.
Jsem tady, ozvala se Eva znuděně ze sedačky Dívala jsem se na televizi a usnula.
Je večeře hotová?
Večeře? Jo, pojď se podívat.

Už jsem měl připravenou poznámku, ale Eva mi skočila do řeči:
Posaď se, řekla a postavila přede mě talíř studené nesolené pohanky. Tak prosím! Zkus to sníst celé. Jestli to nezvládneš, můžeš si za to sám. Kdybys měl ještě jednou nějaké připomínky, připrav se, že už mě nikdy neuvidíš. Dobře, to byl vtip. Uvidíš, ale s někým jiným. Jo, a vím, že ses najedl jinde. Umím si představit, jak bolestivé bude jíst tenhle odporný kašovitý blaf na plný žaludek.

Byl jsem zaskočený.
Chceš vědět, proč jsem na tebe tolik přísný a nepříjemný? Uvědom si, že tak to vždycky bude. A teď ten talíř sněz až do dna! Čím dřív začneš, tím rychleji skončíš!

Eva byla varovaná před specifickými vlastnostmi svého muže, a stejně neutekla.

Měla pravdu, když říkala: Muž není od přírody hodný a laskavý. Takového z něj dokáže udělat jen důsledná manželka.
A opravdu do pár minut jsem tu pohanku snědl. Uvědomil jsem si, že jsem konečně našel tu pravou. Na takovou jsem čekal celý život.

Rate article
Add a comment