– Haló… Václave – To nejsem Václav, jsem Helena… – Helena? A kdo jste?… – Paní, kdo jste? Jsem žena Vlasty. Chtěla jste něco?… Manžela není, zdržel se v práci… Mám takové závratě, všimla jsem si červených kapek na podlaze. Břicho mě silně tahalo, kroutila jsem se… Cítila jsem, že dítě se brzy narodí.

Happy News

Můj manžel Václav už pět let po sobě jezdí do zahraničí na výdělek. Jednou v Německu řídil kamión, jindy v Polsku prováděl opravy. Šel tam jen pro peníze. My máme dva syny a chtěli jsme jim zajistit co nejlepší budoucnost. Jasně jsme si uvědomovali, že v Česku toho nedosáhneme.

A víte co, Václavovi to šlo. Jednou za měsíc mi posílal balíčky s potravinami různé konzervy, obiloviny, olej, sladkosti. Navíc mi převedl peníze na účet, abych je mohl uložit s úrokem. Naspořili jsme slušnou částku a koupili staršímu synovi byt.

Vypadalo to, že je u nás vše v pořádku. Pak ale před několika měsíci moje žena Běla pocítila, že něco není v pořádku. Myslela jsem, že je to menopauza, ale ne. Přibrala na váze, chtěla spát celou noc, jedla hodně a nálada se prudce měnila. Internet po těchto symptomech říkal, že jsem těhotná. Těhotná v 45? nepřijala jsem to a udělala test. Na proužku se objevily dvě jasně červené linky.

Nechtěla jsem o tom dítěti nic říkat synům ani snahám. K čemu? Aby mě děti jen zesměšňovaly? Co s tím? Máma už v starším věku ztratila rozum? Rozhodla jsem se těhotenství skrývat. Zima byla na spadnutí, oblékla jsem si teplé a volné oblečení, pod zimákem se břicho nikdo neviděl.

Nemusela jsem to dítě vychovávat. Někdo by řekl, že v srdci Boha nemám. Ale je mi 45, nejsem už mladá. Mám syny a vnoučata, kterým chci věnovat čas, ne kolovat s kočárkem a pleny. Navíc jsme neměli peníze na třetí dítě. Nemohl by Václav znovu odjet do zahraničí, a já bez něj nezvládnu.

Lékaři řekli, že termín je už pozdní a operace je velice riskantní. Nějakou dobu jsem se snažil přesvědčit, že všechno bude v pořádku. Možná se Václav radostně usměje, až uslyší, že budeme mít dalšího potomka? Rozhodl jsem se mu zavolat přes Skype a sdělit novinu, ale kameru jsem nechtěl zapnout, jen mikrofon.

Alo, Václave

To nejsem Já. Tady Běla.

Bělo? Kdo jste?

Pane, kdo jste? Jsem žena vašeho manžela. Chtěla jsem vám něco říct, ale manžela není, zdržel se v práci.

Hned jsem pověsil a propadl hořkému pláči. Takové věci se v životě dějí manžel může podvádět kdekoliv a s kýmkoliv. Hned jsem chtěl podat výpověď, vyhodit všechny Václavovy věci a už ho nikdy nevidět.

Pak ale v hlavě přetrvávala naděje, že se milovaný vrátí, až se dozví o miminku. Vím, že v únoru má přijít, protože mají synové narozeniny a dostal dovolenou. Dokonce mi ve snu přicházelo, že jsme trojice v parku, a Václav drží naši dcerku za ruku, já za druhou.

Čtrnáctého února, na Den svatého Valentýna, Václav dorazil. Připravil jsem romantickou večeři, rozložil svíčky, pustil měkkou hudbu. Chtěl jsem vytvořit klidnou atmosféru.

Václave, mám pro tebe překvapení. Jsem těhotná. Říkají, že to bude holka.

Ty krávo! vyjekl manžel.

Zčervenal hněvem, převrátil talíře na podlahu, bouchal pěstmi do stolu:

Takže když já tam dřu jako kůň, ty si skočíš na cizí muže? A teď chceš, abych ti pověsil tenhle šašek na krk?

Václave, všechno ti vysvětlím

Jdi pryč, nechci tě vidět! šťourl mě tak silně, že jsem se opřel břichem o ostrý okraj stolu a spadl.

Václav šel pryč, vzal si tašku a hlasitě zabouchl dveře. V hlavě mi kroužily červené kapky na podlaze. Břicho mě strašně tahalo, křičela jsem bolestí. Sotva jsem našel telefon a zavolal sanitku. Cítil jsem, že se miminko brzy narodí.

Když dorazili lékaři, už jsem držel v náručí naši dcerku. Ležela klidně, neplakala, spala jako anděl.

No tak, maminko, jedeš s námi?

Ne. Vezměte si dítě, není mi už potřeba.

Jak to?

Takhle. Vezměte, říkám! Tenhle malý člověk mi rozbil rodinu! Možná ho někdo bude milovat, ale ne já. Však to je jasný, odeberte ho, nechci ho vidět!

Bez výčitek jsem dítě odevzdal lékařům. Prohlédli mě doma, žádné trhliny, porod proběhl klidně. Když sanitka odjela, uklidil jsem dům, šel jsem do sprchy a šel spát.

Žádné z dětí neví, že jsem dcerku vydal. Každý den chodím do kostela a modlím se, ať naše malá roste zdravá a najde si svou rodinu. Vím, že sám to nezvládnu. Nechci už znovu snášet tíhu mateřství. Chci jen jedno aby se Václav vrátil domů. Ale on zase odjel do Německa, povídá jen se syny.

Můžete říkat, že jsem šílený muž. Ale já volím manžela, ne dítě. A Bůh mě soudit bude.

Rate article
Add a comment