Páro, chlubíš se svým domem, rád bych viděl, na co jste tolik peněz vyhodili, říká se s nadutým úsměvem Ladislava PetraNovotná.
Čtyři dlouhé roky Jan a Lukáš makat na výstavbě dvoupatrového venkovského domu. Všechen volný čas věnují rekonstrukci a konečně, po letech, rodina stěhuje.
Spolu s třemi dětmi Jan a Lukáš se nastěhují do nového domu a těší se na šťastný rodinný život. Všechno by šlo hladce, kdyby se neobjevila tchýně, která dříve považovala stavbu domu za zbytečnou výdaju.
Jakmile rodina přistěhuje, příbuzní si volají, že přijdou na návštěvu a podívají se na dům. Za dva měsíce už se stavělem podívá skoro každý, pouze matka Lukáše Ladislava PetraNovotná doposud ne.
Rodina a známí nemohou přestat chválit nový dům, a tak zpráva dorazí i k ženě.
U Vítka s Janou je dům jako pohádka! pochválí sestra Ladislavy. Viděla jsi už?
Ještě ne, nebylo na to čas, odpoví žena zdánlivě lhostejně.
Ten samý večer, když už to nevydrží, napíše synovi a požádá, aby jí poslal fotky.
Páro, chlubíš se svým domem, rád bych viděl, na co jste tolik peněz vyhodili, znovu povídá Ladislava s povýšeným úsměvem.
Václav bez váhání pošle matce několik snímků. Když fotky dorazí, tchýně okamžitě projeví nespokojenost:
Zajímavé, proč mě nikdo nepozve na návštěvu? Všichni už u vás byli, a já ne
Možná proto, že jsi si myslela, že se zabýváme bláznivinou, ne stavbou? připomene syn.
Ach, cože teď připomínáš! Kdo si minulost přivolá, tomu oči vadí, nervózně se usměje matka.
A kdo zapomene, tomu dva, přísně doplní Václav.
Aby se nepřetahovali, Ladislava znovu změní téma na dům.
Pošli mi, prosím, adresu, chci přijít, řekne naléhavě.
Manžel vyhoví a následující den Ladislava přijede na návštěvu.
Olga, která se dozvídá o návštěvě až později, je šokovaná.
Vítku, proč jsem o tom nevěděla? ptá se.
Nemyslel jsem, že se tak rychle sejme, odpovídá s rozpaženýma rukama muž, který je také překvapen, že se tchýně neotálí s odjezdem.
Ladislava přichází s dárky pro vnuky. Na cestě popadne v obchodě tři tabulky čokolády, na což Olga nemůže nic říct.
Chování matky Lukáše ji však nepřekvapuje vždy raději nesedí s dětmi.
Tchýně pečlivě prohlíží dům zvenku i uvnitř. Je vidět, že není spokojena s tím, co vidí.
Václav netuší hned, co se jejímu srdci nelíbí. Později, když je pozvána k stolu a vypije dva sklenky šampaňského, vypoví:
Proč mám žít v bytě jako chudíček, zatímco tahle paní v obrovském domě jako královna? otřese se Ladislava.
Co je s tím bytem špatného? Pamatuješ, že jsme prodali tvoji starou jednolůžkovou a koupili dvoulůžkovou? Navíc ti měsíčně převádím sedmapůl tisíce korun. Kde je ta chudinka? rozčileně reaguje muž.
Myslíš, že ti za to nic nevděkuji? Vděčím! Ale i já chci žít v domě! pokračuje Ladislava.
Mami, celá naše rodina chtěla postavit dům svých snů a podařilo se nám to. Co tu máš? zvedne hlas Václav.
Co tím co tu máš myslíš? Vždyť jsem tě porodila a vychovala! Nemám nárok na takový luxus? Proč mě sem nepozýváš? neúnavně se brání žena.
Olga, která se necítí, že by se tchýně měla do toho vměšovat, poznamená:
Vítku, tvoje výmluvy jsou k ničemu. Tato paní jen závidí našemu štěstí a domu. Pro ni je důležitý jen pocit převahy
Václav se podívá na ženu, chápe její postoj, ale stále cítí vinu k matce:
Je těžké slyšet ty slova, mami, upřímně. Ten dům jsme postavili pro nás. Máš pěkný dvoulůžkový byt, kde žiješ dobře
Dobře? Ať tvoje žena tam žije, na zdraví, a já tu budu královat! zakřičí Ladislava.
Její chování neodpovídá žádným normám. Její slova rozhořčí Olgu:
Vidíš, drahý, jak Ladislava vyjadřuje vděčnost za naši pomoc? Stále něco požaduje, uráží, kritizuje a podceňuje mou roli ve rodině
Místo odpovědi tchýně hlasitě praskne a s očima zavřené sáhne po láhvi šampaňského.
Aby mohl vážně promluvit s matkou, Václav ji zve na terasu.
Mami, řeknu ti upřímně: těžko snáším tvůj neustálý tlak a nespokojenost. Nejsi moc milá babička a tvůj charakter dělá setkání s tebou nesnesitelné. Zvláště utrpení má Olga, děti se ti vyhýbají, takže nemůžeme uvažovat o společném bydlení nebo o předání ti domu.
Ach, jsem špatná babička? Třeba jen nedokážeš postavit svou babičku na místo? zakřičí ona.
Poslouchej mě pozorně, mami. Můj dům je symbol našeho rodinného štěstí a nedovolím ti ho zničit!
Proč bych já měla ten dům zničit? To je nápad tvé ženy, že? Už jsem zjistila, že moje pocity tady nikoho nezajímají! Všichni jsou nevinní, jen já jsem vinou! Ladislava se zčervená, zakousne se do rtu a pak hlasitě vzlykne, že si volá taxi.
Po půl hodině rozčilená žena opustí dvoupatrový dům, aniž by se rozloučila.
Od té chvíle jsou vztahy mezi ní a synem napjaté. Neplánuje mu odpustit, že jeho rodina předřadila své zájmy před jejími.
Měsíc uběhne, než se žena nečekaně ozve Václavovi a vyvolá obrovský skandál.
Ukáže se, že chtěla prodat svůj dvoulůžkový byt a výtěžek použít na koupi domu. Dokonce našla kupce, ale při převodu se ukázalo, že vlastníkem bytu je Václav.
Podvedla jsi mě, starý byt prodala, a ten si připsal na sebe! zuřivě křičí Ladislava. Zcela mě nechala bez ničeho!
Asi proto, že jsem do toho vložil spoustu peněz, abych koupil ten dvoulůžkový? Myslíš, že jsem k tomu měl právo? vrací Václav otázku.
Všechno jsme si přivlastnili! Všechno! rozzuřeně odpoví matka a zavěsí.
Od té doby se neozývá, a všechny Václavovy pokusy o kontakt jsou pečlivě ignorovány.