Restaurace, kam mě Lukáš pozval na druhé rande, působila až přehnaně luxusním dojmem tlumené světlo, číšník bezhlučně proklouzávající mezi stoly, elegantní interiér, který spíš připomínal kulisu než skutečný podnik. Lukáš sem perfektně zapadal drahý oblek, výrazné hodinky a úsměv člověka, který je zvyklý být středem pozornosti.
Objednej si cokoli chceš, mávl rukou, aniž by mrknul do jídelního lístku. Nesnáším, když se žena omezuje.
Znělo to jako replika z pohádky o štědrém princi, ale ve mně se ozvalo podezření. Možná za to mohl jeho pohled hodnotitele nebo příliš ochotné vyprávění o bývalých partnerkách, které prý v něm viděly jen peněženku.
Vybrala jsem si salát s kachním masem a sklenici vínu Müller-Thurgau. Lukáš se rozjel ve velkém steak, tatarák, láhev drahého červeného. Tajně jsem cítila, že poslouchám spíš zkoušku než rozhovor kdykoliv může přijít zákeřná otázka.
One man show
Když číšník položil tmavou koženou složku s účtem, Lukáš nepřestal řečnit o úpadku morálky. Líně se natáhl do vnitřní kapsy saka, potom do druhé, poklepal si po kapsách kalhot. Najednou jeho jistota zmizela a vystřídala ji okázalá bezradnost.
Sakra řekl a zadíval se mi přímo do očí. Asi jsem nechal peněženku v kanceláři nebo v druhém autě.
Rozpažil ruce na znamení bezmoci, ale strach v něm nebyl. Neprosil číšníka o chvilku, nesáhl po telefonu a nezačal řešit platbu; jen čekal a díval se na mě.
To je ale hloupá situace, pokračoval, opřel se do křesla. Pomůžeš? Zaplatíš teď, příště tě pozvu, s úroky.
V tu chvíli mi bylo jasné, že nejde o náhodu nebo zapomnětlivost. Toto byla promyšlená zkouška, o které mluvil půl hodiny zpátky.
Četla jsem o těchto testech na diskusních fórech, viděla to v seriálech, ale nikdy jsem nečekala, že se s tím setkám osobně, zrovna u dospělého úspěšně působícího muže.
Jeho logika byla směšně průhledná: pokud žena bez protestů platí za oba, je hodná a pohodlná. Pokud odmítne, je materialistka. V tu chvíli už přede mnou neseděl podnikatel, ale zakomplexovaný manipulátor.
Měl pocit, že vítězství už má v kapse. Myslel si, že možnost vztahu s žádaným ženichem mě přiměje tiše vytáhnout svou kartu.
Chladná kalkulace
Pomalu a klidně jsem otevřela kabelku. Lukáš se uvolnil zdálo se, že jeho plán vyšel.
Samozřejmě, není problém, usmála jsem se a zavolala číšníka.
Rozdělte prosím účet, řekla jsem jasně. Platím svou část. Za steak, víno a dezert ať platí pán.
Jeho úsměv zmizel.
Jak to myslíš? sykl a naklonil se ke mně. Nemám peněženku.
Vím, přikývla jsem, a přiložila mobil k terminálu. Ale jsme sotva známí. Platit za sebe je normální. Večeře muže, který mě pozval do drahé restaurace a objednal si to nejluxusnější, to opravdu není moje zodpovědnost. Jsi dospělý a jistě si poradíš.
Číšník ztuhnul, rozpačitě se díval střídavě na mě a na něj. Lukáš začal rudnout a jeho lesk mizel, odkrýval obyčejnou hrubost.
Vážně? sykl. Kvůli pár korunám? Řekl jsem, že to vrátím. Jen jsem chtěl ověřit.
A ověřil jsi, zvedla jsem se od stolu. Jsem člověk, který si nenechá manipulovat.
Mířila jsem už k východu, ale cítila jsem, že poslední tečka ještě chybí. Zůstal sedět s neuhrazeným účtem, rozzlobený a zmatený, bez peněženky.
Vrátila jsem se ke stolu, vytáhla z peněženky několik pomačkaných korun a hrst drobných ty, které obyčejně končí na dně kabelky.
Aha, vlastně, dodala jsem. Když máš peněženku v druhém autě, nemáš ani na taxi?
Položila jsem peníze vedle jeho sklenice drahého červeného.
To máš na lístek na metro. Neřeš, dojedeš domů. Ber to jako můj příspěvek k tvému výzkumu ženské duše.
Lidé u okolních stolů se otáčeli. Lukáš vypadal, jako by dostal políček.
Vyšla jsem na ulici.
Ten večer mě stál jen salát a sklenici vína malá cena za to, že jsem včas poznala člověka a ušetřila si roky života. Doufám, že si něco odnesl, ale takoví lidé se spíš nemění.
A co byste udělali vy? Zachránili nepozorného muže, nebo byste zvolili přímou a poctivou cestu? Někdy je důležité říct jasné ne, abychom udrželi vlastní hodnoty a neztratili čas s těmi, co si nás neváží.