Dveře: Vstup do tajemství českého domu

Dobré zprávy

Dveře

Petr Novotný zíral nechápavě na dveře. Co tu vlastně dělá? Byl napůl zamyšlený, nohy ho samy přinesly na práh starého bytu, kde s manželkou strávili téměř pětadvacet let. Teď tu stál a trochu v šoku hleděl na dveře přímo před sebou. Dveře obyčejné, stejné jako každé druhé ve vchodu, žádná výjimečnost.

Potáhlá koženkou, stažená do kosočtverců měděnými cvočky. Jen jeden cvoček byl stříbrný. Petr si přesně vybavil, jak před patnácti lety, když se originál ztratila a kus potahu povisl, vlastnoručně vše opravil a připevnil tenhle náhradní, nepatřičně lesklý. Teď právě na tom místě, mezi zlatavými cvočky, zářila jediná stříbřitá hvězdička. Petr se na ni díval a stále nemohl najít sílu odejít.

* * *

Změny v Petrově životě nastaly před rokem, a to právě ve chvíli, kdy byl konečně připraven je přijmout. Práce, i když klidná a jistá, ho ubíjela. Domácí atmosféra připomínala vlahé, vlažné bahno, ve kterém se utápěl a chyběla mu v ní vášeň, barvy, emoce. Chyběl mu pocit opravdového života.

Chytal se jakéhokoliv stébla, které by ho vytáhlo tam, kde je živo, kde to jiskří, kde ho lidé strhávají do víru oslav a kde nejsou jen šedé dny. Tam, kde by konečně cítil, že žije. Takovým stéblem byla jeho sekretářka Liduška.

Mladá a krásná, vrazila do jeho života s vůní drahého parfému, drobným smíchem, a chutí prosecca na rtech. Petr se zamiloval. Když si vzpomněl na svou dávnou lásku ke své tehdejší budoucí ženě, na ty opatrné city, vše ve srovnání s explozí emocí, které mu dávala jeho Liduška, bledlo do šera zapomnění.

Manželka, jako by srdcem vycítila, že přichází neodvratné změny, že do jejich života vstoupila třetí osoba, ztichla a stávala se uzavřenější. Často hledala v Petrových očích odpověď na tu nejpalčivější ženskou otázku

Román byl krátký a prudký Petr se cítil mladý, potřebný, žádoucí S chutí vrhal všechny své peníze i čas do nové lásky. Přesto se stále nedokázal odříznout od rodiny zvyk ho táhl zpět do známé měkké postele, nutkání po tataráku z hospody se v noci měnilo na hledání manželčiných karbanátků v lednici.

Jak dlouho by to trvalo, těžko říct. Ale Liduška měla dost toho, být jen milenkou. Jednoho dne přijela do jejich bytu, aby vše urovnala přijela si pro Petra i s jeho manželkou promluvit. Doma byla manželka a vysokoškolský syn. Oba mlčky vyslechli sebevědomý monolog Lidušky, a zatímco manželka se třískala validolem snažíce se vzpamatovat, syn bez slova naházel otcovy věci do velikého kufru a oba milence vyhodil přes práh.

* * *

A tak začal pro Petra Novotného nový život. Strhl ho s proudem, nenechal ho ani vydechnout. Střídaly se nekonečné večírky, restaurace, nákupní galerie, přehlídky. Nedokázal přesně říct, kdy se začal cítit unavený tím ruchem. Ještě těžší mu bylo přiznat si, že tempo jejich vztahu už není schopen zvládnout.

Rozhodl se zpomalit. Doslova zůstal doma v křesle a obhlížel svůj nový svět. Nejprve ho překvapil. Pak ho začala iritovat jeho nová, dokonalá společnice. Liduška byla nádherná a uměla svádět, ale o obyčejném životě neměla ponětí. O domácnosti, vaření, úklidu neměla ani tušení.

To by bylo ještě k přežití jenže s Liduškou nebylo vůbec o čem si povídat. Byla ohromně, nezvratně povrchní. Celý její vesmír tvořily šustivé koruny, barevné krabičky a lajky na Instagramu. Petr se zpočátku snažil do ní zasadit trochu rozumu či znalostí, brzy však pochopil, že každé uvažování je pro ni utrpením. Nakonec to vzdal.

Přestal se ji snažit změnit, večery trpělivě usrkával nechutný čaj z pytlíku, na rychlo připravený Liduškou, a vzpomínal na svou bývalou ženu Ta uměla vařit čaj, jehož vůni Petr cítil i dnes, když zavřel oči. Jaké dělala kulajdy, smažené řízky Co teprve její karbanátky? Nebylo o čem mluvit jeho žena byla dokonalá hospodyně. Vzpomínal i na ty večery, kdy spolu v objetí klidně hodiny debatovali o nové knize, nebo o Formanově filmu

Jednou se Petr pokusil vrátit domů. Ne na dobro, jen nevěděl vlastně proč. Ani sobě by neuměl vysvětlit, proč se v ten pozdní večer objevil před svým někdejším bytem. Nikdo mu neotevřel a ve studeném panelákovém vchodu slyšel jen tlumený ženský pláč za dveřmi. Otočil se a odešel. Ještě dlouho seděl na lavičce ve dvoře a hleděl na okna, která bývala jeho domovem, dokud tam neshasla světla

Čas plynul a propast mezi generacemi, která obvykle rozděluje takové páry, narůstala. Liduščina hloupost začala Petra iritovat a Lidušku zas začala rozčilovat Petrově váhavost a únava. Přestali spolu chodit ven, večery trávili každý zvlášť A pak, ani nevěděl jak, najednou stál Petr znovu před dveřmi vlastního starého bytu.

* * *

Zíral na ten stříbřitý, křivě přibouchlý cvoček a nevěděl, co dělat dál. Odejít? Ale kam, ke komu? Cítil, že pro mladou ženu, kvůli které kdysi opustil rodinu, už dávno ztratil význam. Zůstat? Ale přijala by ho manželka zpět? Odpustila by mu, nezavřela dveře?

Přestože ta křivá hlavička cvočku nedávala Petru pokoj. Letmo se dotkl kovu prstem a dveře se nečekaně snadno pohnuly a potichu otevřely. Domov na něj dýchl známým, hutným teplem. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, a když je znovu otevřel, stála v kuchyňských dveřích manželka. Kolem očí jí bylo plno jemných vrásek ale usmívala se.

Jsem doma, pomyslel si Petr Novotný, udělal krok vpřed a potichu za sebou zavřel dveře.

Rate article
Add a comment