Dveře
Petr Novák zíral nechápavě na dveře před sebou. Co tady zase pohledává? Zamyslel se, ztratil niť uvažování a nohy ho samy zanesly ke vchodu do starého bytu, kde s manželkou prožili téměř čtvrt století. Teď tam stál a upřeně pozoroval dveře, které se znenadání objevily přímo před jeho nosem. Běžné dveře, v tomhle paneláku sice žádné designové unikáty, ale na každých druhých najdete tu samou umělohmotnou výztuž.
Tyhle byly poctivě potažené koženkou, švy do kosočtverců stáhlé mosaznými cvočky. Jenže jeden z nich zářil stříbrně. Petr si dobře vzpomínal, jak tam před patnácti lety zoufale sháněl náhradní, když originál někam zapadl a kousek koženky začal trčet jak varhany. Vzpomněl si, jak svépomocí cvoček dorazil. Od té doby tam mezi zlatavými sestrami zůstala jedna stříbrná hvězdička. Petr tam stál, upřeně na ni hleděl a nějak se mu nechtělo jít dál
* * *
Jeho život se překotně změnil přesně před rokem, a to zrovna v době, kdy na změnu aspoň podle svých měřítek byl připravený. Práce ho drtila svou nudou a rutinou, doma měl pocit, že ho dusí poklidné bahno rodinných jistot, připadal si jak ponořený v teplé želé, kde postrádal barvy, emoce, radost ze života. Scházel mu pocit, že skutečně žije.
A tak hledal nějaké stéblo, čeho se zachytit a odrazit se do nového světa tam, kde je veselo, hlučno, kde není místo pro nudu, kde by znovu cítil, že je potřebný aspoň sám sobě. A tím stéblem se stala jeho sekretářka Anička.
Mladá, krásná, oslnivá do Petrova života vtrhla jako diskotéka. Parfém dražší než jeho víkendové nákupy v Albertu, šampaňské páchlo jeho neoholeným knírem a znělo mu v uších. Petr se zamiloval. Ve srovnání s city, které kdysi prožíval k budoucí paní Novákové, byly vztahy s Aničkou jako barevný ohňostroj; minulost v pozadí šedé, nejasné a trochu směšná jako snímek z 80. let.
Manželka, jakoby něco vycítila, začala být tichá a zasmušilá. Občas se na něj podívala zvláštním zkoumavým pohledem, jestli náhodou v jeho očích neuvidí odpověď na tu nejstarší ženskou otázku
Románek s Aničkou se rozjel rychlostí pendolina. Petr byl mladý, žádaný, zamilovaný S chutí investoval všechen čas i peníze nějaké ty tisíce korun do nového štěstí. I když byl hlavou v oblacích pralinek a šumivého vína, po večerech zoufale vyhledával domácí sekanou a polívku od manželky. Staré zvyky, staré chutě.
Jak dlouho by jim tak idyla vydržela, nikdo neví. Ale Anička měla dost role milenky. Jednoho dne přišla k nim domů, rozhodnutá vše vyřídit. Náhodou byli doma jak manželka, tak syn student z ČVUT. On mlčky vyslechl Aničky monolog, manželka s tříslovým výrazem a validolem v ruce, syn nenápadně naházel tátovi věci do kufru a oba tátu i jeho novou vášeň vyhodil přede dveře.
* * *
A začal Petrův nový život. Trhl ho s sebou proud večírků, restaurací, přehlídek, butiků všechno splývalo do jednoho barevného, hlučného chumlu. Těžko říct, kdy ho to začalo zmáhat, ale zhruba v momentě, kdy začal večeřet sám, hádal, že je to už moc.
Rozhodl se udělat si menší pauzu alespoň tu psychickou. Seděl pohodlně v křesle v Aniččině pronajaté garsonce a rozhlížel se po neznámém nábytku. S překvapením zjistil, že z ní domácí typ nikdy nebude. V kuchyni byla ztracená jak kompas v lese; uvařit neuměla, na domácnost vůbec nebyla.
Ale to by vlastně přestál. Horší bylo, že si s ní neměl vůbec co říct. Krásná, ale v hlavě vymeteno. Její vesmír se točil kolem praskajících stovek, lesklých obalů a laviny lajků na Instagramu. Petr se zpočátku marně snažil své nové partnerce něco málo z vlastní moudrosti vnutit, ale pokaždé z ní lezly myšlenky jak jehly pod nehty. Nakonec to vzdal.
Přestal se pokoušet Aničku předělávat, trpělivě večer usrkával příšerně odporný čaj z pytlíku a vzpomínal na bývalou ženu. Ta uměla čaj správný, domácí, s vůní bylin. A co teprve boršč! Její karbanátky neměly konkurenci. Vybavovaly se mu i jejich dlouhé večery hádky o knížkách, o filmech od Formana
Jednou zkusil vrátit se domů. Ne na trvalo, prostě jen tak. Sám by to neobjasnil. Neotevřeli mu. Skrze dveře slyšel tichý ženský pláč, tak se sebral a odešel. Hleděl dlouho na bytová okna, která kdysi bývala jeho domovem. Dokud nezhaslo světlo.
Doba plynula, ale propast mezi ním a Aničkou narůstala. Jeho neschopná mladá láska ho začala nesnesitelně štvát, zatímco on Aničce připadal jako unavený strýc ze statistiky. Přestali spolu chodit ven, večery trávili každý jinde A tak se Petr Novák ocitl ani nevěděl jak znovu před dveřmi svého starého bytu.
* * *
Stál tam a prohlížel si stříbrný, křivě zatlučený cvoček, a neměl tušení, co dál. Odejít? Ale kam? Komu tak asi chybí? Mladá žena, kvůli které kdysi překopal celý život, ho měla už dávno na háku. Zůstat? Ale vezmou ho tady zpátky? Odpustí mu vůbec někdo?
Ten zohýbaný stříbrňák mu nedal pokoj. Petr natáhl ruku a dotkl se opatrně chladného kovu. Dveře překvapivě povolily. Vyvalila se známá vůně domova, Petr zavřel oči a zhluboka nasál. Když je otevřel v kuchyni stála jeho žena. Kolem očí ji lemovaly drobné vrásky, ale usmívala se. Jsem doma pomyslel si Petr, udělal krok dovnitř a tiše za sebou zavřel dveře.