Když mi bylo deset let a měla jsem o dva roky staršího bratra, který většinu svého času trávil venku, nevedli jsme spolu dlouhé hovory. Na rozdíl od něj jsem pomáhala mamince s domácími pracemi, zatímco tatínek, který byl zaměstnán v továrně, se vracel domů až hluboko v noci. Všichni jsme se scházeli kolem masivního dubového stolu v obýváku, kde tatínek obul své lakované boty, postál chvilku u zrcadla a beze slova odešel. Maminka vždy pohlédla za ním ke dveřím, což mi nechávalo prostor domýšlet důvody jejího pohledu a toho, kam se tatínek ztrácí.
Jednoho podivného dne, kdy měsíc visel nad Prahou jako rozteklý citron, jsem pocítila neobyčejnou zvědavost a rozhodla jsem se tatínka následovat při jeho večerní odchodu. Zamířil k Paláci kultury a ladně vstoupil dovnitř. Váhala jsem, ale nakonec mě něco neviditelného vtáhlo dovnitř také. Tam mě oslovila zvláštní žena se zářivým hlasem, kterou jsem poznala jako slavnou operní pěvkyni z Národního divadla. Pozvala mě k sobě a společně jsme vstoupily do sálu naplněného lidmi i bzukotem neznámých jazyků.
Moje překvapení bylo obrovské, když jsem spatřila, že tatínek stojí na jevišti a zpívá jako opravdový operní sólista. Jeho tajemství bylo ukryté jako stín pod starými stromy v parku. Zpíval s vášní, nevěda, že jsem mezi diváky. Byla jsem zalita radostí až mi slzy stékaly po tvářích. Lidé mu tleskali nekonečně dlouho, až bylo slyšet jen šum sálu. Když dozpíval, byl zasypán květinami, které voněly důvěrně jako letní večer na Vyšehradě.
Později jsme spolu kráčeli mlhavým parkem, jehož stromy se zdály být z plátna, oba zanechali jsme smích na dlažbě, která vedla pouze tam, kam jsme chtěli. Doma jsem šeptla mamince, že tatínek nemá žádnou tajnou milenku, a ona mi klidně odpověděla: Vím. Bylo jasné, že všechny ty večerní výpravy a jeho talent nebyly žádnou neznámou.
Od toho dne jsem cítila hrdost na kouzlo, které tatínek ukrýval v sobě jako poklad starého českého hradu, a radostně jsem s maminkou střežila naše podivné tajemství. Vděčnost za jeho magickou schopnost rozjasnit naše životy mi v srdci zůstala jako ten nejcennější dukát.