„Dva týdny na zabalení všeho a hledání nového bydlení.“ Dcery uražené

Dobré zprávy

Dva týdny na zabalení všeho a nalezení jiného místa k životu. Dcery se urazily

Jindra zůstává bez manžela už dlouho. Sama vychovává dvě dcery. Nikdy si však nestěžuje. Obě dcery teď už dospěly a mají slušné vzdělání o to se postarala právě Jindra, která dřela ve dvou zaměstnáních, aby je uživila a zajistila jim studium.

Jednoho dne přivedla nejstarší dcera domů svého přítele a oznámila, že to bude její budoucí manžel. Problém byl, že mladík neměl kde bydlet. Brzy na to se jim narodilo miminko a bylo potřeba uvolnit mladé rodině pokoj. Jindra se tedy přestěhovala do pokoje k mladší dceři.

Původně Jindra doufala, že je to jen dočasné řešení, protože doufala, že si její dcera s partnerem brzy najdou vlastní byt. Jenže mladý pár nijak nespěchal. A proč by také měli střechu nad hlavou a lednice byla pokaždé plná. O vše se starala právě Jindra.

Namísto vděčnosti však narůstají v domácnosti hádky. Mladší dcera odmítá uklízet po švagrovi toaletu. Starší tvrdí, že s malým dítětem nic nestíhá. A zeť? Ten prohlásí, že vynášení odpadků a mytí nádobí není práce pro chlapy, a celé dny prosedí u počítače.

Atmosféra v bytě je tak napjatá, že se Jindra domů v podstatě netěší. Když se tedy jednou opatrně zmíní, že by se dcera s rodinou mohla přestěhovat do pronájmu, slyší jen: Ale mami, šetříme na hypotéku, kde bychom na to vzali? A tak všichni zůstávají.

Pomyslnou poslední kapkou je, když si mladší dcera přivede domů přítele: Mami, on je z Plzně, a bude teď bydlet s námi. Jindra se ptá: A kde prosím tě? V kuchyni? Dcera byla na otázku očividně připravená a v klidu navrhne, že kuchyň není úplně pohodlná, ale kdyby se maminka odstěhovala do kuchyně ona, měla by aspoň pokoj sama pro sebe.

Tady už Jindra naráží na vlastní mez. Uvědomuje si, že s ní už nikdo nepočítá a že kdyby na to přišlo, klidně by podepsali papíry a poslali ji do domova důchodců.

Dává proto jasné ultimátum: Máte dva týdny na to, abyste si sbalily věci a našly si jiné bydlení. Dcery se urazily, vyhrožují, že ji nepustí k vnoučatům a že nakonec zůstane na stará kolena sama. Ale Jindra ustupovat nehodlá. Pokud má takový být její osud, ať je. Je nejvyšší čas, aby obě stály na vlastních nohou.

Teď se blíží její padesátiny a Jindra vůbec netuší, jestli přijdou alespoň pogratulovat. Myslíš, že udělala správně, když dcery vyhodila z bytu? Co bys udělala na jejím místě?

Rate article
Add a comment