Sára zůstala v raném věku bez manžela. Své dvě dcery vychovávala sama. Přitom od ní nikdo nikdy neslyšel jedinou stížnost. Dcery nejen vyrostly , ale také získaly slušné vzdělání. Pomáhala jim v tom jejich matka. Pracovala ve dvou zaměstnáních, aby jim mohla zaplatit vzdělání.
A pak nejstarší z nich přivedla chlapce a řekla, že je to její budoucí manžel, jenže neměl kde bydlet. Pak se jí narodilo dítě a pokoj musela mladé rodině vrátit a Sára šla bydlet ke své druhé dceři.
Zpočátku si žena myslela, že je to jen dočasné řešení. Mladý pár si vydělá na vlastní byt a její život bude stejný jako předtím. Ale její dcera a zeť se příliš nesnažili. A proč by se měli snažit, když měli střechu nad hlavou a v lednici bylo vždycky jídlo. Ostatně Sára všechny také živila.
Ale nesetkala se s žádným vděkem. Místo toho začaly v rodině hádky. Nejmladší dcera si myslela, že jí do toho nic není, aby po zeťovi uklízela záchod. Starší dcera tvrdila, že má malé dítě a nemá na nic čas. Zeť odpověděl, že vynášení odpadků a mytí nádobí není mužská práce, on tráví dny u počítače.
Atmosféra v bytě ztěžkla natolik, že se jí ani nechtělo domů. A když Sára navrhla dceři, aby se s manželem a vnučkou odstěhovala do pronajatého bytu, slyšela v odpověď: “No, my vybíráme na hypotéku. Kde na to vezmeme peníze?”. A tak zůstali.
Poslední kapkou bylo, když si nejmladší přivedla svého přítele: “Mami, on je z jiného města, bude bydlet s námi”. Sára se divila: “Kde? V kuchyni?”. Dcera ale zjevně očekávala, že uslyší podobnou otázku, a tak jí klidně vysvětlila, že v kuchyni to není moc vhodné. Ale kdyby se její matka přestěhovala do kuchyně, měla by pokoj jen pro sebe.
Sára už to nevydržela. V jednu chvíli si uvědomila, že její názor nikdo nebere v potaz. A kdyby museli, sepsali by papíry, aby ji poslali do domova důchodců.
Vydala ultimátum: “Dva týdny na to, abyste si sbalila věci a našla si jiné bydlení.” Sára se rozhodla, že si sbalí věci a půjde bydlet jinam. Dcery se urazily a slíbily, že matku k vnoučatům nepustí. A vůbec, že ve stáří zůstane sama. Sára však neustoupila. Pokud má být její osud takový, budiž. Ať se tak stane. Nastal čas, aby se osamostatnily.
Nyní se blíží její padesáté narozeniny. Neví, jestli jí děti přijdou popřát. Myslíte si, že matka udělala dobře, když dcery vyhodila z bytu? Co byste udělali na jejím místě?
