Důchodkyně pověděla, že svého syna naposledy viděla před více než šesti lety.
Jak dlouho už s vámi syn nemluví? zeptala jsem se své sousedky a v tu chvíli mě to zabolelo u srdce.
Už je to šest let, co jsem ho naposledy viděla. Když odešel se svou ženou, zpočátku mi občas zavolal, ale pak jsme ztratili kontakt. Jednou jsem mu k narozeninám koupila dort, chtěla jsem ho navštívit a v tu chvíli sklopila oči a rozplakala se.
A co se stalo pak?
Snacha otevřela dveře a řekla mi, že nejsem v jejich bytě vítaná. Syn stál stranou a neřekl nic, jen se na mě podíval, jako bych něco provedla, a odvrátil pohled. To bylo naposledy, co jsem ho viděla.
Už vám potom nikdy nezavolal? nemohla jsem tomu uvěřit.
Jednou jsem mu zavolala, když jsem se rozhodla prodat svůj třípokojový byt a koupit si menší. Samozřejmě jsem mu dala nějaké peníze. Přijel, podepsal papíry, vzal si peníze a už se nikdy neozval.
Jste hodně osamělá, nebo jste se už se samotou smířila? zeptala jsem se paní.
Zvykla jsem si. Když jsem byla ještě mladá, zůstala jsem na syna sama, protože mě manžel opustil kvůli jiné ženě. Vyrostla jsem v tom, že o syna musím pečovat sama. Vyrostl v lásce a bezpečí. Pak mi řekl, že by si rád pronajal vlastní byt. Nejprve jsem byla ráda, myslela jsem, že se stává opravdovým dospělým a že se začíná starat sám o sebe.
Ale nakonec to bylo jinak. Ve skutečnosti to byla jeho přítelkyně, která chtěla, aby měli vlastní byt, aby jim nikdo nekazil zábavu. Pak otěhotněla.
Říkáte mi to všechno tak klidně? Netrápí vás, že vás syn v stáří opustil? překvapilo mě to.
Zvykla jsem si na to. Mám pěkný byt v novostavbě. Peněz mám dost na všechno, co potřebuji. Každé ráno vstanu, dám vařit vodu na čaj a jdu si sednout na balkon a koukat na probouzející se Prahu. Když jsem byla mladá, přála jsem si aspoň se pořádně vyspat, protože jsem pracovala ve dvou směnách. Snívala jsem o tom, že budu ve stáří obklopená blízkými, ale asi jsem byla předurčena být sama.
A proč si nepořídíte domácího mazlíčka? Ve dvou je vždycky veseleji.
Víš, miláčku, kočky taky občas opustí svého pána a psa si vzít nemůžu. Neřeknu, jestli se ráno ještě probudím. Nemůžu si vzít odpovědnost za bytost, kterou bych třeba už nemusela druhý den chránit. Už jednou jsem udělala chybu, stačilo to
Snažila se držet hlavu vztyčenou, ale pak to nevydržela a rozplakala se…
Život mě naučil, že ne všechna přání se splní a že někdy musíme přijmout samotu jako součást našeho osudu. Důležité je najít klid sám v sobě a vážit si toho, co máme, místo toho, abychom truchlili nad tím, co jsme ztratili.