Druhá žádost o ruku, aneb jak důležité je obdarovávat muže dárky

Dobré zprávy

Bylo to kdysi dávno, co byli manželé spolu už osm let. On pro ni dělal první poslední, staral se o ni, chránil ji, rozmazloval ji, jako by pro něj byla tím nejvzácnějším v celém světě. Ze všech stran slýchávala žena, jak skvělého muže má. Jednou na dovolené v Chorvatsku ztratila v moři snubní prsten a manžel jí koupil nový už ten samý týden.

Aby všichni věděli, že jsi zadaná a patříš ke mně, vysvětloval jí s úsměvem, když jí předával novou krabičku.

Líbilo se jí, že si jí váží, i dárky, které od něj dostávala byl to pro ni zvláštní druh pozornosti. Jenže sama byla ve stínu jeho štědrosti, aniž by si toho opravdu všimla. On jí vždy připravil něco krásného, drahého ke svátku, kromě obligátní kytice růží. Zato ona kromě romantické večeře mu k narozeninám nic zvláštního nedávala. A ani s teplou večeří to doma moc nepřeháněla; říkala si, že po práci jsou oba příliš unavení, stačí jim chlebíčky nebo něco objednaného u rozvozu.

On jí to však nikdy nevyčetl. Zato její maminka jí to někdy připomínala.

Už máš druhý prsten, ale tvůj muž pořád žádný nemá. Nenapadlo tě za ty roky, že bys mu ho mohla koupit? Všechny holky na něj koukají vůbec nepoznají, že je ženatý.

Ta slova ženu bodla. Nelíbilo se jí, že ostatní ženy pokukují po jejím manželovi, protože věděla, jak je pohledný a sympatický. Nikdy ji však nenapadlo, že je to i proto, že nenosí prsten.

Na jejich svatbě měli finance sotva na jeden prsten pro ni. On si na obřad půjčil prstýnek od kamaráda a druhý den jej vrátil. Když se jim později vedlo lépe, dlouho si žádný vlastní prsten nekoupil.

Jednoho dne žena nečekala na žádné datum, ani příležitost. Vyrazila do zlatnictví a koupila jednoduchý zlatý prsten, bez kamínků a ozdob. Když se toho večera její muž vrátil z práce, čekala na něj na nočním stolku sametová krabička.

Co to je? nechápal. Koupila sis něco pěkného?

To je pro tebe, odpověděla sotva zadržujíc slzy dojetí.

Muž nic nečekal. Když si však krabičku otevřel, dojalo ho to až k srdci.

Koupila jsi mi prstýnek? řekl a hned si ho navlékl na prsteníček, pak ženu pevně objal. Děkuju, moc! Chtěl jsem tě požádat, abychom nějaký vybírali spolu, ale že ho dostanu přímo od tebe to je tak zvláštní pocit. Jako bych měl druhou svatbu!

Smáli se a objímali a pak šli společně do kuchyně připravit večeři. Čekal je volný víkend a měli pocit, že je naplnilo nové společné štěstí.

Rate article
Add a comment